Účelní, -ný
Účelní, -ný = od účelu, zweckdienlich, zweckmässig, Absichts-, Zweck-. D. Ú. ho- stina, das Zweckessen, Dch., spojka; Leč lépe bráti slova apoštolova za ú-ná. Sš. I. 115., II. 61. Ú. příčestí. Vz Ndr. 380. Účelné věty jsou příslovečné. Označuje se jimi děj n. stav pouze pomyšlený, pro nějž podmět koná děj označený slovesem příslušné věty hlavní. Věty ú uvozují se: 1) konditionalem. Proto vlčka bijí, aby se starý vtípil. Dokud síla, hleďme díla, aby památka po nás byla. Vz Aby. — Pozn. Vedlé aby v řeči prosto- národní bývá též co by: Běžel, co by se dostal z lesa. — 2. Spojkou ať. Ve větě hlavně bývá z pravidla imperativ. Kaž se lidmi, ať se nebudou tebou kázati. Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi. Vz Ať. — 3. Spojkou leda s příčestím minulým. A to vše činili, leda lid uspali (= jen aby). Hrá se, leda se hrálo. Vz Leda. — Ú. věty vztažné. Dejte nám kníže, kterýž by (= aby) soudil spra- vedlivě naše hlavy. Všem potřebí nějakého pravidla, po němž by (= aby po něm) život řídili. — Brt. S. 3. vyd. 132., 143. Cf. Kon- ditional.