Učiti
Učiti, učiji, il, it, ití (v obecné mluvě: učuju, učul, čut, utí), učívati = ucítiti, zna- menati, fühlen, empfinden, wahrnehmen, mer- ken. Jg. — abs. Učil jsem, zač toho loket (kolik bilo). Prov. — co, koho. Ešče si zazpívám za humny na mezi, učuje (uslyší) mia milý seďa při večeři. Sš. P. 231. Hned učiješ pojednou pohnutí mysli. Zr. Jak ho učil, hýbaj odtud. Us. Šd. Dcerka jak to 229* učula, hned k mamičce běžela. Mor. Tč. Když drak vůni (rysovu) učije, zlostí zdechne. Rad. zv. — co kde: zimnici na svém těle. Háj. Vření v sobě u. Jád. — co nad čím. Nad tím zármutek učil. Biancof. — čeho. I svých znojů učijete. Koll. — čeho čím. Ten je toho tak tiem učil, ež ho každý řečí schlustil. Kat. 2163. — co o kom. Učul jsem pěknou novinu o tobě (= usly- šel. Na Slov. ). Bern. — s inft. Jak učuješ (uslyšíš) zabubnovać, musiš maširovać. Sš. P. 594.