Úd
Úd, u, údek, dku, údeček, čku, m. = částka těla, das Glied. Údové zevnitřní, äussere Gliedmassen: hlava, ruce, nohy atd.: vnitřní, innere Theile: srdce, plíce atd. Prustvorec otvírá zacpání vnitřních údův. Byl. Dna mu stočila všecky údy. D. Pora- žení údův = mrtvice. Jazyk úd nejlepší a nejhorší. V. Ú. rodicí, plodní, stydký, V., přirozený, D., Reš., mužský, ženský. V. Ú. stydký mužský: prut, frňous, pyj, čurák, křák, ocas, žíla, rodník (Hus), tovaryš, camprlík atd.; ženský: chcanda, puška, kep, kapsa, chu- melka, na Sloven. puca, škvirda (morav. ), chcapka, kunda atd. Vz Pyj, Rodník, Ro- didlo. Úd plodicí hřebce: tučec. Cf. Posek. Jako v jednom tele mnohé údy máme, ale nemají všichni údové jednostejného díla. K Řím. 12. 4. Byl čas, když bouřily vše těla údy se proti břichu. Shakes. Koriol. 1. 1. Své údy nasaditi. Dch. Jaké a koliko ran žalobníkovi učiněny jsú a jestli která chromota a na kterých údech; Chromoty na údech žádné nenie, než ty rány prostě a oko vybité. NB. Tč. 99. A od těch třid- ceti šlo mně k štyrydceti, už mně počínaly mé údy klesati; Frajer můj, frajer můj, keď ťa enom čuju, všecky moje údy všecky po- skakujú. Sš. P. 59., 784. Úd údu tak blizek, tak úzce a těsně s ním spojen, sjednán a sjednocen jest, že...; Úd upřímě druhému údu činí službu; Jsme docelní údové těla Kristova; A od těla jejího (církve) takové zamčelé či nakažené údy odřezati. Sš. II. 122., 135.; Sk. 56. (Hý). Kněze jazyk má býti úd hlasu božieho — k slovu bo- žiemu k zvěstování; Dáni jsú údové k do- brořečení; Protož jsme-li údové našeho vy- kupitele, doufejme takéž na sobě, co sě stalo naší hlavě; Neb sú dřeli údy rózno na kříži, nohy i ruce zvrtali, proklali bok; Hlava tělesná dává správu údóm těla. Hus I. 232., 249., II. 134,, 180., III. 256. Údové vaši jsú chrám ducha sv. ZN. Učinili sobě z šeřad- ného úda kozky (praeputia). BO. Třásti se na všech údech. Us. Údy sprostné, nicht zerstörte Organe. Sal. 76. 31. Bloudí-li hlava, bloudí i údy. Ddk. V. 159. — Ú. = částka, díl, das Glied, der Theil. Manželku jakožto úd těla mého. Úd nějakého spolku (člen). Úd cechu, D., společenstva (k hlasování způsobný), Šp., církve. Br. Údové sněmu volí se na šest let. ŘZ. 1850. 1. 16. Údy, členy spolku sháněti. Us. Dch. Potom před apoštoly a jich náměstky všechny údy jejie mukami umořili sú. Hus III. 6. Úd rostliny oblý, vlasovitý atd. Úd rostlinný: kořen, kmen, listy, květ atd. Vz Kk. 3.