Úděl
Úděl, u, m. = podíl. Ú. = země n. kra- jina, již panovník někomu v drženi uděluje. Vz více v S. N. Der Antheil, das Theil- gebiet, das Lehen. Štěstí v ú. nám se ne- dostalo. Jg. On to má za svůj úděl. Dch. Sahají již na sám kořen stromu, bratrům našim v jejich údělu. Sš. Snt. 92. Dáti úděl, apanagiren. J. tr., Krok. Hlavitý účel toho mimořádného údělu byl, aby... Sš. Sk. 131. Dosavadní způsob ú-lů byl asi se škodou moci veškerého státu; V držení tohoto ú-lu svého, t. j. kraje olomúckého, zůstal Vra- tislav bez příkoří až do dosednutí svého na trůn český; Kunrat a Ota rádi spokojili se s úděly sobě vykázanými; Dán jemu ú., který stačil ke knížecí výživě. Ddk. II. 176., 197., 205., 206. (198., 343. — Tč. ).