Udeřiti
Udeřiti. Cf. Mkl. Etym. 41. a. — kam (čím, jak, kdy). U-h pod jeho velením na nepřítele. Us. Pdl. Někoho rukou ve tvář u. Us. Aby u-řil k onoho klínu. Št. Kn. š. 148. Hrom za hromom udieral do tých zápol! Dbš. Sl. pov. I. 168. Tu naraz sto šabiel hromom doň udrelo. Btt. Sp. 13. — čím: bleskem. Lpř. — koho jak. Udeři krále po hlavě. Alx.V. v. 2115. (HP. 51.). — se oč. Uderil sa čert o božiu muku (vraví sa, keď skúpy dá almužnu). Slov. Orl. IX. 248. — se kam. Keď si já za- zpievám v poli, muoj hlas, se uderí na tar- čanskie zvony. Sl. ps. Šf. 1. 75. — več (se). U. v nohy = na útěk se dáti. Dvor. Obě (myši) se v bieh udeřista (= dali), ale ne obě se skrysta; Náhle se v prosbu udeří (luňák). Ezp. 683., 888.