UhranoutiUhranouti, ul, ut, utí =
uřknouti, be- schreien. U. m.: uhradnouti. Bž. 46. Cf. Uřeknouti. —
abs. Kdo chodí ráno neumyv si obličej, snadno uhrane. Us. Kdo má zlé oči, snadno uhrane. Us
. —
koho. O ne- smyslní Galaté, kdo vás uhranul pravdy poslušnu nebýti. Sš
. II. 30. —
co komu. Já ti je (očka) neuhranu. Us. Kdo vám uhranul (vás očaroval)? Sš. II. 31. —
koho čím: zlým pohledem, Jg.,
očima
. Er
. P
. 510
. Má v očích jiskry, že jimi možno každé chvíle ohranouť. Hlk
. II. 4. Dušiť jeho věku otrava uhranula zrakem baziliška. Sš. Bs.
197. Jen tak slovem neuhraňuj (neurážej). U Solnice.