Ujeti
Ujeti, ujedu, jeď, jeda (ouc), ujel, jetí; ujížděti, ěl, ění = pryč jeti, wegreiten, weg- fahren, wegsprengen; čerstvě jeti, hurtig reiten, zureiten, zufahren; utéci na koni, na voze, na lodi, (davon) fliehen; jízdou od- byti, reitend o. fahrend zurücklegen; ušla- pati, den Weg abfahren, bahnen. Jg. — abs. Ladislav Lobkovic pryč ujel. Dač. I. 179. Kolomazník jede, kolomaz veze. vápe ník za ním pospíchá; ujížděj bratře, ať se nám to nesmíchá. Sš. P. 642. — co: tři míle. Us. Dobrý díl jsme ujeli. Har. Ujeda míli, postuj koňmi chvíli, ujeda tři, čela jim potři, ujeda šest, dej jim jést. Kom. Ujeti cestu (ušlapati, utříti). Ros., Reš. — kam: na statek (odjeti). Ros. Jestližeby na kterou tvrz odpovědník ujel. Pal. Dj. V. 2. 317. Ujel za slezský hranice, vzal mně vod sr- dýčka klíče; Před te naše dolinečka, nevi- děla sem synečka ani včera ani dnes, vyjel za štymberské les. Sš. P. 315. — odkud před kým, kam, jak. Ujel z polské země. V. Ujel před ním (odjel) z domu. Ros. Ujeti před nepřítelem, před morem. Us., T. Ma- thiáš ujel tejně z města bez vědomí bratra svého. Dač. I. 152. Porozuměvše mnozí ze stavu, k čemu se tu stele (= směřuje), ujeli raději od sněmu Skl. V. 379. Z Mošoně ujel potom do pevného Prešporka. Ddk. 11. 264. Jiní preč z Moravy před nebepe- čenstvím ujížděli. Dač. I. 296. — s kým kam. Ujížděl s koněm k domovu. Sych. Chytil tě ju vúpoly, ujížděl s ňú na hory. Sš. P. 367. S tebou si člověk ujede, mit dir kommt man weit, kommt man zurecht (iron. )! Dch. — jak: řízem, Sych., úprkem. proč: pro dluhy. Dač. I. 72., V. — na čem: na koni, na lodi, Us., na oštípě (= pro dluhy utéci). V. Kdo pak na té růži ujel (= ji vzal, žertem)? U Král. Hradce. Kšť. Ještě na tom neujel (posud toho nemá). U Solnice. Fch. Což ti ujelo na rozumu? Šml. — komu (odkud). Ujela mu (i e. duše = umřel). U Litomyš. Bda. Noha mi ujela (sklouzla). Us. Šd. Honili sú mne a kůň pode mnu ranili a tak, že sem jim ledva ujel. Arch. IV. 336. Což tu jiného čekati můžete, než jak ste vy mladej ujeli od baby, že ona mladá ujede od kmetě? Žer. 322. — s kým kdy. Ujiždzějcě se mnú ve dně v noci. Sš. P. 13. — čeho. Napomínal nás, abychom horka nastávajícího ujeli. Har. — (komu) s čím. Ujeli mně s vozem. Us. Ujede s námi sto mil do rána. Er. P. 472. — co za kterou dobu. Za hodinu míli ujede. Brt. S. 101. — kde. Země na svahu ujíždí, senkt sich. Us. Tč. — se = jízdou se una- viti, sich müde reiten o. fahren. Ros.