ÚlÚl, e (v obec
. mluvě: úl,
u, na Mor. úl,
a), m.,
úlík, u,
úlíček, čku, m.,
úlí, n
. = úl včelní, včelnice (V
. ),
včelník, klápet, kláda včelní, klát, brt, krč, der Immen-, Bienen- stock, Bienenkorb, Rumpf. U
. Dzierzonův, vz KP. III. 297
., 299
. Ú
. Huberův (starý druh ležanu)
. Lš. Ú
. slaměný (koš), dřevěný s vycpávkou n. bez vycpávky, fošnový, stojan
, ležan či ležák; ú. medem zanešený, prázdný, osiřelý (bez královny), jednák, dvoják, troják, čtverák, paterák, šesterák, desaterák, slabý (slaboch), silný, malý (ro- jáček). Všk. Maličká včelička sladký užitek přináší do úlů. Na Slov. Tč. Bujný květ, plný úl
. Vz Hospodářský
. Lb. V tom úli nejzdravější včely bývají, okolo něhož jest nejvíce bručení a zvuku. V
. Včelař úle opatruje
. Kom
. Ú
. lesní. D Včely z úle a do úle létají. Vz Včela, Včelařství
. — Ú. = čerkeská vesnice.