Úmluvčí
Úmluvčí, ího, m. = úmluvce. Táhnú se toho na ú-čí na Sezemu a Mixíka; Byl ú. mezi námi; Poněvadž se na ú-čí táhnú, mají na nich dosti míti; Chci to naň ú-čími ukázati; Beneš vystavil Šebora z Dobčan, jednoho ú-čího; Byl sem s ním umluven ú-čími, že mne neměl pohoniti, a přes to mě v těch úmluvách pohnal. Půh. II. 324., 359., 549., 570., 577., 580. (Tč. ). — U., adj., schiedsrichterlich, Schiedsrichter-. Nesko- nali-li jsú těch úmluv, jakož ú. list svědčí, ale skonajte ještě. Nezdržal rozkázání úmluv- čího. Půh. II. 548., 601. Výpověď ú. ve při mezi... Arch. I. 224. Ú. list. Půh. ol. 1412. Vz Gl. 348.