Umysliti
Umysliti, il, šlen, ení; umýšleti, el, en, ení = před se vzíti, umíniti, sich vornehmen, bei sich beschliessen, sich entschliessen. — co. V. — si, sobě. V., Nz. — sobě co. Jel. — s inft. Umyslil do Jerusalema jíti. Plk. Umyslil to učiniti. Pass. U-li sme tu záhubu staviti. Pal. Dj. IV. 2. 124. Umyslil jsem něco o tom pověděti. Št. U-sil sobě postupovati za nimi. Ddk. V. 236. U-li sme s pomocí boží proti takové nešlechetnosti se postaviti. Arch. V. 288. — aby. Umyslil jsem si, abych přišel k vám. — že. Umy- slil, že chce ho zabiti. Martim.