Uplakaný
Uplakaný; -án, a, o, abgeweint, ver- weint. U. oči. Dch. Milá Hanka pri mladom zaťovi u-ná, smutná sedí, akoby jej boly kury chlieb pojedly. Er. Sl. čít. 68. Hybaj dcero u-ná, néseš (nejsi) mýho doma hodná; Pod březinú miuá upuakaná byua; A já stojím sama všecka u-ná; Vysedla si do okénka, viděla Míšenku, měl on očka u-né jak zralú višenku; K fojtovi je cesta dolo- vaná, sedí tam má milá u-ná; Za našimi humny vika nesečena, stoji tam děvucha cela u-na. Sš. P. 113., 201., 202, 216., 264., 355. (Tč. ). — jak: oči u-né do krvava. Us.