Urburéř, urburýřUrburéř,
urburýř, e,
urbur,
urbar, a, m., zastr. =
urburní starosta, který díl krá- lovský z hor vybíral, der Urburer, königl. Bergbeamte.
Urbuři t.
j. úředníci, starostové díla královského; slovou pak u-ři od urbury t
. j. díla královského, které jim ku spravo- vání poroučíme, tak aby všechen lid horní především bezprávím opatrovali, všudy svor- nosť napravujíce. Jus.
mont.. Gl. 349., Dač.
1.
55., 56.
