Usnoubiti
Usnoubiti, il, en, ení; usnubovati = za- snoubiti, verloben. — co mezi kým. Man- želství mezi K. a S. usnoubeno. Kr. mosk. — komu koho (za co, k čemu). Synu ženu u. Jel. Dceru někomu k manželství u. Zlob. Dceru někomu za manželku u. Kuthen. Že by byla usnoubena za tesaře. Št. Usnú- bíš mému synu ženu z mého rodu; Mnoho jim žen usnúbil. BO. Macecha, jenž Adam sobě usnúbil bieše. GR. Libuši jemu za man- želku usnoubili. Kn. U-lji ciesaři za ženu. Kat. 203. Král sestru svou knížeti Jindř. usnoubil. Kh. — jak. Usnoubena tobě ruka svatými svazky. Č.