1. Usnouti
1. Usnouti, usnu, usni, usna (ouc), ul, utí; usýpati, ein-, entschlafen, einschlummern. Usnouti m. uspnouti, u-sp-nouti, tedy lépe: usýpati než usínati (ze sBp). Vz Brs. 2. vyd. 250. Cf.: us(B)chnouti — usýchati, h(B)nouti — hynouti — hýbati, nad(B)chnouti = dý- chnouti — dýchati, dot(B)knouti — dotýkati atd. Vz Gb. Hl. 142., Prk. v Km. 1876. 725. Usýpati. BO., Alx. V. v. 1395. — abs. Ne- moci u. V. Svědomí jeho usnnlo. Us. Ta věc usnula. Šm. Mřeli, jakoby usýpali. Bech. Ještě počínají usýpati. Šp. Vždycky bdí neusý- paje, semper vigilat sine somno. Aug. Sol. saec. 14. Usne to a bude to zase tak, jak to bylo; Připomeň mu to, sice to usne; Bylo s tím hluku, teď to zase usnulo. Us. Dch. Usnul a spal do bílého rána jako v oleji. Na již. Mor. Šd. Usnuly housle, stanuly děvy. A když nyní usnu, opatruj mě, ať moje dušička ráno zdráva vstane; Když se objímali, obá dvá usnuli, když se probudili, obá dvá plakali; Usni, Aničko, usni, poženeme husy; Hali, beli, usni, puojdzeš ráno s husmi, budzeš jich ty hnáci k mynárovy haci (hati); Má milá juž usnula, peníze mi vzala, hréte mně husličky, hréte vy mně zdarma. Sš. P. 66., 334., 509., 511., 515. (Tč. ). — komu (co). Halý dítě, kolébu tě, až mi usneš, odejdu tě. Sš. P. 508. Usni že mi, usni, aspoň jeden sníčok. Sl. ps. Šf. II. 137., Dbš. 7. Noha mi usnula (zbrněla). Us. — kde: na pohovce, v posteli. Us. A když k hájičku když přišla, pod stromem usnula; Dyž sem plela len, usnula sem v něm, letěl vtáček jedlabáček, probudil mě v něm; Usnula děvečka pod lelujum, přijel k ni Janiček, obudzil ju; Jak pak nemám smutná bejti, usnul mně milej na klíně; Usnula Maria v ráji na kraji. Sš. P. 148., 260., 376., 477., 787. (Tč. ). Usne-li dítě matce na cestě, roznese prý si spaní. Us. Vz Mus. 1853. 472. — s kým. Když usneš s otci svými (= umřeš). Sš. Sk. 27. — nad čím. Sych. — v čem: v Pánu (ze- mříti). V. — kdy: po cestě. Us. Po té lí- bezné hudbě libě usnul. Sych. Neb kdo mezi velikými nebezpečenstvími a velikými od- platami usýpá. Jel. Při práci u. Us. Ml. Když mezi milostným milováním sladce usý- pach. Orlog. — proč. Z toho počech rychle usýpati. St. skl. U. z těžkého truda. Kat. 705. —- jak (proč): tvrdým snem, Jv., snem smrti u. V. Č. Matka často pravým snem nemůže pro děti usnouti. St. Kn. š. 69. Usnul na věky. Us. Šd. Uhlíř vstal a vidí, že mu žena u-la na večnosť. Er. 81. čít. 1. Na trůnu sedě usnu! na věky. Pal. III. 3. 264. Když je mně usnul můj milý do smrti. Er. P. 186. — komu jak. Usni mi milým, ti- chým sníčkem. 81. ps. (Tč. ) — adv: tvrdě. Us. Tvrdě u. také = umříti, V. Cože si má milá tak tvrdo usnula? Dbš. 159.