Ustáti
Ustáti, ustojím, stál, án, ání; ustávati = stáním přemoci, dobyti, obdržeti, durchs Stehen erwerben, erstehen, erlangen, ob- siegen. Wenn der Geklagte nicht erschien, erstand der Kläger das Recht (ustál právo) und der Beklagte wurde in contumaciam verurtheilt; erschien der Kläger nicht, verlor er den Process. Gl. 351. — koho. Přece jsme ho ustáli (stáním přemohli; tak dlouho jsme čekali a smlouvali, až slevil). Jg. — co: právo, ob contumaciam obsiegen. J. tr. Diel n. polovici dědictvie ustáti. Vš. Jir. 380. — co na kom: právo. Ros. Kdyžkoli kdo právo ustojí na kom, bude na jeho dědiny zveden. O. z D. Bude moci toho, na kom jest právo ustál v komoře, jedním póhonem k zemskému soudu pohnati. Vš. Jir. 22., 58., 118. Na městech právo ustáno. Pal. Dj. V. 2. 317. Pan Lev právo na něm ustál. Brt. 213. 9. Kdyžkoli kto právo ustojí na kom; Matěj právo na tom ustál; Ustojí-li kto právo na kom o dědictví; Aby ten, ktož dal na sobě právo ustáti. Arch. VI. 500., III. 346., V. 31., IV. 351, V. 498. (Šd. ). Tu jsem ten póhon na něm ustál i dal jsem své pomocné; 33 kop 20 gr. ustál na Martinu z Drahanovic. Pub. I. 299., II. 164. (I. 360., II. 578. — Tč. ). Tu jest dal na sobě jemu dobrovolně ustáti. Púh. II. 421. Kdož na vyhlášení půhonů právo ustojí a potom po soudu, když stanná práva dávají, do šranků nevstoupí, ztratí to právo stanné: Kdož dá na sobě právo stanné ustáti. Nál. — co čím: právem (staným právem dosíci) Zříz. Ferd. Když kto koho požene a ten k póhonu ne- stojí neb neodpovídá aneb požena nestojí neb nežaluje, tu jeden druhého právem ustojí a na něm při svú obdrží. Tuv. 54. Ustál jsem právem na panu Jindřichu mój hrad Holubek a což k tomu sluší; Ustál jsem na něm právem zemským jistinu. Půh. II. 11., 275 Vz Staný, Kn. dm. LVI. — kdy. Jestližeby kto po tom půhoně právo ustál. Vl. zř. 26. — co na koho, na kom proč. Ustál na Pražany právo pro vyhubení mě- stečka. V. Jakož na mě ustál. Půh. I. 270. U. právo na koho (právo obdržeti tím, že druhá strana k soudu se nedostaví). Dal. 75. Na kteréž (dědiny) on právo ustál. Arch. III. 346. — Dal. Pro nestání na kom právo u. Vš. — co, se kde = stáním se unaviti, sich müde stehen; usaditi se, sich setzen, abklären. Pivo se v sudě již ustálo. Us. Víno se ustálo. Us. Šd. No neboj sa, veď sa ja vrátim; jednak som ta nadarmo ustával i potiaľ. Dbš. Sl. pov. I. 45 Jed se ustál tobě pod jazykem. Sš. Bs. 200. Tím právem, ježto jsem na něm ustál u senmu. Půh. II. 679. Tu jsem na dřevním semnně na něm ustál, že mi měl plniti svój díl 20 hř. Ib. 131. Ktož jest právo ustál před purkrabí. Vš. Jir. 28. — co od koho zač: za peníze, erstehen, erkaufen. Mor. Tč. — co čím, na kom jak. I ustál jsem na něm póhonem podlé nálezu zeman; Jakož jest na něm ustál během zemským a obdržal listinu. Půh. II. 539., 109. (Tč ). Kateřina své právo ustála podlé práva. NB. Tč. 39. — komu, na kom čeho. Ustál jsem na něm škody. Půh. I. 330. Tehdy šli jsú konšeli ku pánu pra- viec jemu, že jsem jí roku ustál. NB. Tč. 169. Měl ho zastoupiti ku pánům Šlikům ke dvěma rytířům ve 24000 kopách, kte- rýchž na něm právem ustáli. Pal. Dj. V. 2. 165. (Šd. ). Úsťátka = ústa, das Mündchen. Na Slov. Ustatkovati se v čem s čím kde: v no- vých šatech, stolziren. Ostrav. Tč.