Ustavičný
Ustavičný; -vičen, čna, o = stálý, ne- vrtkavý, pevný, pilný, beständig, standhaft, beharrlich, emsig. V A že byla u-čná, po- korná... jest uslyšána. Hus II. 96. Učitel u. Jel. U. jest vždycky při díle svém. Br. — v čem. A král poče v tom ustavičen býti. St. skl. U. u vieře. Kat. 1164., Hus III. 13. U. v božie pravdě. Hus III. 290. — Tkad. — na čem. Na modlitbě ať jest kněz u. Art. pod oboj. Já jsem byl u-čen na svém umě. BO. Též tobě na dobré přijde, budeš- li u-čný na boží službě. Hus III. 185. — U. = trvající, stálý, immerwährend, beständig, unablässig, unaufhörlich, unausgesetzt, stät. U-čnými daněmi sse krev z žil poddaných; Největší moudrosť jest u. paměť na smrť; Muka u.; U. péče a starosť, zívání, spaní. V. U. zimnice; V u-ném kolotání býti. Kom. Majíce u-ou péči o poddané. Zř. F. I. A. X. U. prška, D., zpomínání, Troj., bolení zubů. Berg. Jednota u-ného se klanění, Verein der ewigen Anbetung. Dch. U. oběh, kontinuir- liche Cirkulation. Us. Šp. Tantalus věčitý hlad a u-čnú žízeň mal (měl). Na Slov. Tč. Malú prací u-ná úzkosť se odhání, když se krejcar za krejcarem do tvé kapsy vhání. Na Mor. Tč. V kraji při Odře mohl sobě způsobiti u-čnou stráž proti Polsku. Ddk. II. 353. Nehodlám s bratrem míti u-čných různic. 16. 425. (Tč. ). Ostavičná (= usta- vičná) a nezpozdilá služba naše napřed, páni milí. NB. Tč. 208. Pro naše u-čná sem i tam jezdění této povinnosti sem pominul. Žer. r. 1592. (Antikrist chce), aby jeho zákon byl u-čný a zákon boží aby pominul. Hus III. 308. Neustavičen jako vietr. BO.