2. Utkati koho2.
Utkati koho. Št. Kn. š. 17. 22. Tehdy utka je Heliáš prorok; Sámť vyjde protiv tobě a utká tě. Ib. 10., 17. Když mě utká nemoc; Jižto (Elšku) utkav na jejie hrady dovedl ji jest. Výb. I. 363., 469. Ta tě utká
Anna. 14. stol. Mnč. R
. 20. Utkasta jej dva. Bib. mik. Matt. 8. 28. Utkal jej lev a roz- trhav snědl. Pass. 1395. Sv. Germanus krále utkal. Tu jej utka jeden muž poctivý. Pass. mus. 387., 475. —
koho čím. Žalostí ty mě
utýkáš. Výb. I. 368.
— se s kým. S Franky se utkávali. Šf. Strž. II. 590. Samo s nadutým se Dagobertem utkal. Zl. Praha 1889. č. 21. —
na koho (jak, čím). Jeden
před druhým na druhého utýká. Vš. 105. Protivníci křivě na nás utýkají. Krnd. 208. Spisem na něho utknouti a
doraziti. Pal. Rdh. I. 63. —
v čem. To tě v jeho (člověka zlého) skutku utká. Ezp. 1849. Ten prve utýká, jenž
podle práva utýká a ktož
proti právu utýká, ač časem jest první, právem však bude poslední. Vš. Jir. 106.