Utlačiti
Utlačiti, il, en, ení; utláčeti, utlačovati, utlačovávati = tlačením stěsnati, srovnati, utvrditi, zusammendrücken; ublížiti, be-, unterdrücken; udusiti, ver-, er-, unterdrük- ken; sklíčiti, in die Enge treiben, zusetzen; odtlačiti, ab-, wegdrücken; moci tlačiti, im Stande sein zu drücken; uplatiti, dary po- rušiti, bestechen. Jg. — abs. Vlk seče, liška nahrabuje, komár na vůz dává, mucha utla- čuje. Sš. P. 696. — co, koho. Tmy utlačie mě. Ž. wit. 138. 11. Nebudú vás déle u. ani nad vámi pýchati. Ms. Zbožie mnohá u-la sú slovo božie. Hus II. 76. Chtějíce pověsť Kristovu u. BR. II. 2. Hodně to utlač (stlač). Us. U. cestu (ušlapati), Hus, Reš.,. chudé, D., bližního, Ros., lid, Berg., oheň, hněv, Bern., vůz. Us — jak. Násilně něco u. Us. Dch. Utláčel mne jak mohl. Us. — co čím. Zelí toporkem, ránu prsty u. Us. Tč. Rozbroj lidu vojskem. U. soudce dary (porušiti). Příkl. z kron. ms. — co, koho kdej v bráně, v tlačenici; v sobě hněv. Us. Čím méně zárodek dobra v sobě utlačil. Sš. I. 38. — co z čeho. Z neupo- třebeného eště vosku utlač srdce. Dbš. Ob. sl. 94.