Utnouti
Utnouti (vz Jmouti; na morav. Zlínsku nikdy: utnouti, nýbrž utíti. Brt. ), utni, ul, ut, utí; utíti, uťati, uťal (zastr. utěl), uťat, utětí; utínati, utínávati = odtíti, odseknouti, abhauen, weghauen; se, sich hauen, ver- wunden. — abs. Příjmy přestaly, jak by uťal. Us. Dch. Dy sem uťal, uťal sem, do voděnky vhodil, aby lidi viděli, kdo mně za ženú chodil. Sš. P. 128. Bolesť přestala, jak by uťal. Brt. S. 4, 149., Šd. Vz Mrkati, Napočítati, Otčenáš. — co: Ratolesť, Jg., železo. D., Šm. Hlavičku sem uťal, do du- naja hodil, a to pro tě, dcero má, že za tebú chodil; Vytáhl z pošvy šavličku, uťal Anulce hlavičku; Já utnu vrbečku, udělám lavičku; Vezmi, bratře, ostrý meč, utni hlavu, zahoď preč; Utnem kůru dubovó, uděláme řiť novó. Sš. P. 129., 137., 347., 524., 676. (Tč. ). Žaluje na Jana, že mu utiel ruku. NB. Tč. 80. Lesi provaz nepomože, utni dubca, bij do kože. Čes. mor. ps. 236. Pavel II. náhle uťal prý řeč o věci té. Pal. Dj. IV. 2. 286. — čím: sekerou. — čeho (částku Uťal uzeného masa a dal mu je (a uťal uze- ného masa s dvě libry). Palcóv, aby znikli biskupstvie, utínají. Hus I. 449. — co komu: nohu, ruku. Ros, O. z D., Arch. V. 329. Uťal mu kohouta a ucho zazpívalo. Prov. U. ně- komu ruce a nohy a trup do řeky hoditi. Ddk. II. 135. A tu vdovu vzali, hlavu jej ( = jí) uťali, ruky obrúbali, do jamy vhodili; Senkýřka šla za bránu, rytíř jí uťal hlavu. Sš. P. 140., 178. A jeden nedočkav odpo- vědi uťal pravé ucho sluhovi veleknězovu. Sš. L. 205. Dali utíti dvěma trubačům po ruce. Dač. I. 122. Uzdraviv Malcha, jemuž Petr ucho uťal, řekl jest zástopóm; Nechť utnú tobě prst, však proto neumřeš; Sv. Marek evangelista palec si uťal, aby bisku- pem nebyl. Hus I. 185., 264., 449. (Tč. ). — jak. Utíná mu větve v matné pýše. Sš. Bs. 165. A bez viny uťal ti ruku. Hus I. 336. Uťal mu ruku po loket. Alx. V. v. 1693. (HP. 41. ). — odkud. Utni z něho (ze dřeva) polenečko. Brt. P. 93. — kdy. Uťal mu ruku ve svádě. Dač. I. 108. — co kde: yětev pod sebou u. = poslední podpory se zbaviti. Dal. Rač by mně mó hlavěnko na špalko hoťala. Brt. P. 101. Všem ruce za lokty uťal. Pal. Dj. V. 2. 127. Načež mu bradu přede vším lidem na stole uťali a do vyhnanství ho poslali. Ddk. II. 420. — se kam: v ruku, v prst (raniti se tětím). Ros. U. se do nohy. Us.