Uváznouti
Uváznouti, uvíznouti, znul a zl, utí; uvízati = uvisnouti, stecken oder hangen bleiben; zdržovati se, sich aufhalten, stecken o. kleben bleiben. Jg. — abs. Kde on jde, rád všude uvázne. Ros. To zde uvázne (zů- stane). Us. Jednalo se o to, ale celá věc nějak uvázla. Ml. Zprosti mě z bláta, abych neuvázl. Ž. wit. 68. 15. Loď uvázla, blieb sitzen, fuhr auf. Dch. Hybaj, Janošku, hybaj za vozy, jak ty uvízneš, kdo ťa založí? Brt. P. 85. — za co: za kabát, za nohu, Us., za pás, Kom., za vlasy. Lom. — (komu) kde (v čem): v blátě. Us. Střely tvé uvázly ve mně. Br., Kom. V osidlech zlata, v bludu. Štelc. Uvázlo mi to naučení v srdci. Jel. Vůz uvjoznul po oje v blatě. Na Ostrav. Tč. Uvízl v řeči. Us. Mnozí uvízli v zajetí. Ddk. III. 10. Ta věc v rukou jeho uvázla. Sych. V hospodě u., Us., v kázání. Us. Kosť rybí mu v krku uvázla. Pass. — s kým, s čím kde: s koňmi a s vozem ve blátě u. Ros. U. s vodou (míti nedostatek vody), aufliegen. Dch. — čím kde: cípem v cham- radí. Sych. U. patú v osidle. BO. — komu kam jak. Kdyby veliký trn uvázl v nohu knězi aneb šíp v prsy, rád by viděl, kdo- kolivěk by jemu z lásky opatrně vytáhl. Hus I. 241. Rytýra tak hodil, že po kolena uvia- zol do země. Dbš. Sl., pov. I. 299. Uvízl do bláta, do dluhů. Us. Sd. — proč. Nekdy koň silný z rychlosti tak uvazgně, že ne- móže ani pohnúť z místa. Na Slov. Tč. — se komu kde. Noha se mi na náledí uvízla (sklouzla, ausgleiten). U Olom. Sd. — kde jak: po uši. Mus. — kde, na čem. Na té myšlénce uvázli. Měst. bož. Loď na mělčině uvázla. Us., Ml. Uvázla moucha na lepu. Pk.