Uvěřiti
Uvěřiti, il, en, ení = za pravdu držeti, víru dáti, glauben; ujistiti, versichern; svě- řiti, vertrauen, anvertrauen; půjčiti, na dluh dilti, borgen, auf Borg geben, leihen, kre- ditiren. Jg. = abs. Uvěřilo Židův a Řeků veliké množství. Sš. Sk. 166. Teraz už uve- rím, bo uveriť musím, čvo som milovala, že opustiť musím. Sl. ps. 101. Ani by žádný neuvěřil, jak je mu zle. Žeden (žáden) ne- uvěří, jak je na vojně. Brt. P. Žádný ne- uvěří, kdo nezkusí. Ros. — komu, čemu. Člověk sotva svým očím uvěří. Dch. Pane, kdož u-řil slyšení (slovu námi slyšenému) našemu. Sš. I. 110. Nevěř šohajovi, pokud ti neklekne před oltář na kameň. Sš. P. 307. Něčí lstivé řeči u. NB. Tč. 121. Cele tomu u-li, že se král nový narodil. BR. II. 9. U-řil jim a byl zklamán. Ddk. IV. 86. Někomu něco u. = svěřiti. BO. Kdyby se krájel, nikdo mu neuvěří, poněvadž jest lhář. Us. Takovým věcem uvěřil. Har. — jak. Do konce někomu uvěřiti. V. Všemu snadno uvěří. Ros. Kdo snadno uvěří, snadno se udeří. NB. Tč. U-li do slova letopisům; V té věci lze mu bez rozpakův u. Ddk. II. 281., 331. Abraham proti naději uvěřil v naději, že...; Přese všechny předsudky v Krista u-řil. Sš. I. 56., L. 179. Slyšeti chtěli, srdcem sú u-li, skutkem vóli Ježí- šovu naplnili. Hus II. 261. — v koho: v Krista Pána, Ros., ve spasitele. Št. Uvěř v naše bohy. Pass. mus. 320. Ktož u-ří veň, nebude pohaněn. ZN. Uvěří-li zajtra v Krista V Hus II. 272. Z kniežat mnozí u-li v něho. Ib. I. 455. My židé, kteříž sme prve v Krista uvěřili, nežli vy pohané. BR. II. 646. b. — v koho s kým, proč, skrze co. Krispus náčelník sbornice uvěřil v Pána se vším domem svým. Sš. Sk. 212. Z města pak onoho mnoho u-lo v něho samaritanů pro slovo ženy. Sš. J. 64. Ale i za ty prosím, jenž uvěří skrze slovo jejich ve mne. Sš. J. 268. (Hý. ). — kde, v čem. Uvěřil (svěřil) jsem jemu zboží v Otmicích v 60 hř. gr. Půh. II. 309. Mužie nerodichu j'mu v tom u. Dal. 24. — co komu na koho, nač: na jiného (svěřiti). J. tr. Chce-li prodavač zisk mieti pravý, uvěř na dluh blížniemu tak dada, jako za peniez hotový. Hus I. 215. Když si na ny neuvěřil. Alx. BM. v. 244. (HP. 87. ). Nepochybujiť, že ty toho ani na mě ani na syna mého neuvěříš. Arch. 11. 23. — v čem o čem. A to svobodstvie úřad pražský úplně vie, v čem a kterak má právo veda králi o kom u. Arch. II. 488. — co komu. J. tr To mi zajisté uvěříš. Us. U. někomu dílo (svěřiti). Rzp. 1693. U. ně- komu zboží za 100 zl. (na úvěr dáti). Us. U. někomu mandel vajec. Sych. Zboží, ježto jemu nebožčík mój uvěřil. Půh. II. 309. — komu čeho (půjčiti, na dluh dáti). J. tr. Uvěřil mu piva za 100 zl. Ros. Cožť oni ode mne s vámi mluviti budú, abyšte jim toho úplně u-li, jakožto mně samému. Arch. II. 267. Vyznal, kterak jest toho sukna Junakovi u. nechtěl. NB. Tč. 48. Že jsem jemu toho listu u-řil; U-la jsem mu toho věna; Nebožčíku Harartovi u-il jsem svých peněz a on mi jich nevrátil; Šebor jemu toho uvěřil; svého zbožie. Půh. I. 337., II. 181., 309., 371., 475., 491., 538., (Tč. ). — koho v čem čím (ujistiti). Jg., Šm. — že. U-řil, že Bůh bude spomocníkem jejich. Flav. Aby u-li, že Kristus jest Bóh. Hus II. 44.