Uvléci
Uvléci, vleku, vlec, ka (ouc), kl, čen, ení; uvléknouii, ul, ut, utí; uvláčeti, el, en, ení; uvlačovati = utáhnouti, erschleppen; odvléci, wegschleppen; vláčením usmrtiti, zu Tode (todt) schleppen, ukáleti, besudeln, be- schmutzen. Jg. — co, koho (jak): kládu. Ros. Kuna uvlekla slepici, uvláčela všecka ku- řata. Us. Kůň ho uvláčel do smrti (usmýkal). Ros. U. něco = ukáleti. Ros. — co, koho čím (kdy): zemi hraběmi, übereggen, V., pole branami, Us., někoho koňmi. Us. A uvlečen jsa affektem radosti a plesotu; Při vytý- kání tohoto oruží Pavel takměř uvlékati se dává myšlénkou. Sš. II. 109., 143. (Hý. ). — co kam: Sochory do kruhů (navléci, an- ziehen, darüberziehen). Bibl., Šp. Mocí se opatřiv je (křesťany) do vězení uvlékal. Uvleku na všeliký hřbet váš pytel = na- vleku. V. — U. žíni pod kosť osní u hrdla. Ros.