Uvyknouti
Uvyknouti, knul a kl, utí; uvykati, uvy- kávati = zvyknouti, obvyknouti, na něčem přestati, gewöhnen, angewöhnen. — v čem. V kázání tvém uvyknu. Ž. wit. 118. 15., 78. I uvyknu v spravedlnostech tvých. Ib. 118. 48. — čemu. Daj mi rozum, abych uvykal kázání tvému. Ž. wit. 118. 73. Barbarossa chtěl, aby svět uvykl jménu, jemuž... Ddk. IV. 45. U-kl jemnějším požitkům ži- vota. Ib. III. 295. — nač, šp. m.: čemu. Rk., Brs. 2. vyd. 251. — čemu kdy. Žido- křesťané od mládí mínění o nepožívatelnosti krve uvykli; Že nedostatkům z mládí nebyl uvykl. Sš. Sk. 182., II. 185. — s inft. I lid uvykl si považovati krále za největšího svého nepřítele. Ddk. VI. 127.