Úžení
Úžení, n., vz Úžiti. Úžení samohlásek = proměna samohlásek ie a é v í (ý), která je způsobena grammatickou délkou slabiky a rozeznáváme úženi měkkého ie, é v í a ú-ní tvrdého é v í (ý). Strč. é ve slabikách měkkých a rovněž tak dvojhláska ie zúžily se skoro vesměs v í a to a) ve slabikách kmenových: knieže— kníže, miesto — místo, hřiech — hřích, čieše — číše n. čéše atd.; b) v koncovkách ohýbacích mame í zúžené ze staršího é neb ie ve sklonění Had v lok. pl.: hadiech — hadích; ve vzoru Duša v dat. pl. duším m. dušém, paním m. paniem, v lok. v duších m. dušéch, paních m. paniech; ve sklonění Město, Moře v lok. slovích m. slo- viech, dat. mořím m. mořem a ve mnohých pádech vzoru Znamení (nom., akkus., vok., gt. a instr. sg., v dat., instr. dual., nomin., akkus., vok., dat. a instr. pl.; pak ve mno- hých pádech vzoru Boži, kdekoli ve tvrdém vzoru Dobrý v témž pádě jest é n. á: dobrá — božia — božie — boží, dobrého — božieho — božího; v časování ve vzoru Uměti a Há- zeti: umím m. umiem, umíš m. umieš, házím m. háziem atd.; ve 3. os. pl. vzoru Držeti a Činiti: drží m. držie, činí m. činie. — V ne- mnohých jen případech zůstalo ve spisovné řeči é nezúžené: zemané, lidé, hosté, přátelé, chlév, mléko, lék, léčiti, létati (nejčastěji po l). Častěji slyší se nezúžené ie v některých dialektech: viec, viem, vieko, viera. — Také tvrdé é zúžilo se v í: lupének — lupínek. — Toto zúžení vyskytuje se již v 10. stol., četněji od poč. 14. stol. Vz více v Gb. Hl. 69. —71. a E (Slov. I. 343. b. ), Í (Slov. I. 565. a. ). Cf. Bž. 24. Na mor. Zlínsku neúží se měkké é a ie v í a) ve slabikách kme- nových: březa, lésa, měrka, mřeža, pěha, sněh, věko, větr, dělo (ve rčení: zpropadené dělo), hňést (hnísti), věc (více, ), spěš (spíše). V městě súženo: sníh, u, víc, spíš, polívka. Ie se tam úží: říka, říčica. b) V koncovkách ohýbacích: zelé, obilé, třé, štyřé; víł, věła, věłi (vět — víti). V městě: zelí, obilí. — c) Ve příponě -eř: klempéř, šenkéř, maléř, piléř, taléř. V městě: pilíř, talíř, malíř. — d) V stupňovaných trarech sloves opětovacích: tedévat, umievat, pochťévat. Tvrdé é neúží se nikdy. Brt. v Mtc. 1878. 4.