ÚženíÚžení, n., vz Úžiti.
Úžení samohlásek = proměna samohlásek
ie a
é v
í (ý), která je způsobena grammatickou délkou slabiky a rozeznáváme úženi měkkého
ie,
é v
í a ú-ní tvrdého
é v
í (ý). Strč.
é ve
slabikách měkkých a rovněž tak dvojhláska
ie zúžily se skoro vesměs v
í a to a) ve
slabikách kmenových: knieže— kníže, miesto — místo, hřiech — hřích, čieše — číše n. čéše atd
.; b)
v koncovkách ohýbacích mame
í zúžené ze staršího
é neb
ie ve sklonění
Had v lok. pl
.: hadiech — hadích; ve vzoru
Duša v dat. pl. duším m. dušém, paním m. paniem, v lok. v duších m. dušéch, paních m
. paniech; ve sklonění
Město, Moře v lok. slovích m. slo- viech, dat
. mořím m. mořem a ve mnohých pádech vzoru
Znamení (nom., akkus., vok., gt
. a instr. sg., v dat., instr. dual., nomin
., akkus., vok., dat. a instr. pl.; pak ve mno- hých pádech vzoru
Boži, kdekoli ve tvrdém vzoru
Dobrý v témž pádě jest
é n.
á: dobrá — božia — božie — boží, dobrého — božieho — božího;
v časování ve vzoru
Uměti a Há- zeti: umím m. umiem, umíš m. umieš, házím m. háziem atd.; ve 3. os
. pl. vzoru
Držeti a
Činiti: drží m. držie, činí m. činie. — V ne- mnohých jen případech zůstalo ve spisovné řeči
é nezúžené: zemané, lidé, hosté, přátelé, chlév, mléko, lék, léčiti, létati (nejčastěji po
l). Častěji slyší se nezúžené
ie v některých dialektech: viec, viem, vieko, viera. — Také
tvrdé é zúžilo se v
í: lupének — lupínek. — Toto zúžení vyskytuje se již v 10. stol., četněji od poč. 14. stol. Vz více v Gb. Hl. 69. —71. a E (Slov. I. 343. b. ), Í (Slov. I. 565. a. ). Cf. Bž. 24.
Na mor. Zlínsku neúží se měkké é a ie v í a)
ve slabikách kme- nových: březa, lésa, měrka, mřeža, pěha, sněh, věko, větr, dělo (ve rčení: zpropadené dělo), hňést (hnísti), věc (více, ), spěš (spíše). V městě súženo: sníh, u, víc, spíš, polívka.
Ie se tam úží: říka, říčica. b)
V koncovkách ohýbacích: zelé, obilé, třé, štyřé; víł, věła, věłi (vět — víti). V městě: zelí, obilí. — c)
Ve příponě -eř: klempéř, šenkéř, maléř, piléř, taléř. V městě: pilíř, talíř, malíř. — d)
V stupňovaných trarech sloves opětovacích: tedévat, umievat, pochťévat.
Tvrdé é neúží se nikdy. Brt. v Mtc. 1878. 4.