2. Vaditi
2. Vaditi, il, zení; vadívati = škoditi, překážeti, schaden, hindern, im Wege stehen; nedostávati se, fehlen. — abs. Pohnati ně- koho ze všeho, což vadí. Kn. rož. 58., 271. To nevadí. Us. Dch. — komu. Co ti vadí ? Sych. To mu nic nevadí (neškodí). Zlob. Každému něco vadí (schází). D. Nic mu nevadilo (pití jedovaté). Výb. 303. — (komu) v čem, kde. Maličkosť v tom vadí. D. V hloubce voda havířům vadila. Ml. — komu v čem. To vadí úřadování duchov- nímu. Pal. Dj. III. 3. 79. To by mi vadilo. Us. V. někomu v něčem. Nz. Musil svlékati se sebe, co mu vadilo v přijetí úlohy na sebe. Sš. Sk. 83. Co by nám vaditi mohlo na cestě spásy. Sš. IV. 14.