1. Váleti1
. Váleti. V. v dialektech vz
List. filol. 1892. 290.
— se. Přezraje-li hrách, bude
se tuze v. (vypadávati). Us. Plsk.
— co čím. Váleje prsty nahodilým zrnem ovsa počal. Prs.
— co z koho: smíchy z koho = posmívati se. Zinsky. Brt. —
se,
co kudy.
přes pařezy, bei den Haaren herbeiziehen. Tč. Slzy se mu po tváři válejí. Osv. —
co, se v čem. V-jí hody v krmiech. Krnd. 22., 45. V. se v hříších. Pož. 289.