VandrVandr, u, m., z něm. =
cesta, putování zvl. o řemeslnících na zkušenou jdoucích n. o čeledínech službu měnících, das Wandern, die Wanderschaft
. V. Na -vandru býti. D
. Vandrem jíti, na v
. jíti, Ros., se strojiti. Br. Vandrem pochoditi
, přebývati
. D., Jg. Ža- ludek mi jde vandrem (chce se mi jísti. Vrů. ). Us.