VandrovatiVandrovati, z něm. wandern =
putovati, cestou pracovati, jako řemeslník putovati, jíti na zkušenou, do světa jíti, na cesty jíti, přes pole pracovati (V. ),
přes pole choditi, wandern, reisen. Jg
. —
abs. Vandruj, Vác- lavku
, vandruj preč
, dám ti na cestu ostrý meč; Pastevnice vandrovala a vás smutné samy zanechala; A když sobě odpočali, přece vandrovat museli; Vandroval bych, nevím kady, zarůstly mně cesty všady. Sš. P. 91., 134
.. 138., 515. —
kam. A Vác- lavek se rozhněval
, do Holešova vandroval; Vandrovali tři pěkní mládenci
, vandrovali
v cizí kraj; Šaty svazovala a pryč vandro- vala
za židem, za židáčkem, za židem. Sš. P. 91., 141
., 662
. (Tč, ). —
kam proč. Já vandruju
na parádu krejčímu
do rukávu. Er. P. 392. —
odkud: ze země. V. Vandroval mladzěněc
od svych rodziči preč, od svoji matery
mezi cuze ludzi; V-val jest člověk hřišny z toho světa zarmuceny. Sš. P. 12., 46. (Tč. ) —
kudy: po světě. V. Povandrn- jeme
přes hory, doly. Er. P
. 103. V-li přes polečko, nadešli tam dzicjatečko; V-la
do- linú až na lúčku zelenú; Byl bych ťa naučil s
větem v. Sš. P. 37., 171., 794. (Tč. ).
—
jak. Pěšky v. V. Pozůstalý syn
po řemesle van- drující. 1620. —
kdy. O sv. Martin vandruje chasa (mění službu)
. Us. —
s kým. Rk
. Vandruj s námi v cizí kraj. Sš. P
. 141.