Váti, vítiVáti,
víti (na Mor.
věti), věji, věj, věje (íc); vál n. víl n. na Mor. věl; ván, vín, na Slov. vát, na Mor. věn; vání, víní, zastr.
vění, na Slov
. vátí, vítí;
vanouti (zastr.
vě- nouti), ul, ut, utí;
vívati. Vz strany časování Bíti, Hřáti. —
V. =
foukati, blasen, wehen, säuseln;
svívati, wehen;
vítr činiti, wehen, fächern;
(obilí) lopatou proti větru přemítati, aby se plevy odloučily, das Getreide wangen, schwingen, sichten
, würfeln, worfeln;
lítati, fliegen;
s větrem se pohybovati, flattern, wehen;
s větrem pojíti, niknouti, verfliegen in den Lüften, vergehen, verschwinden, zer- stieben. Jg. —
abs. Vítr věje
. Br., Kom
. Půlnoční vítr věje. Reš
. Vieli sú větrové. ZN. Věli sú větrové. M. Už jiný vítr věje. Šd. Když sedlák mnoho věje, to se pěkně směje
. Na Ostrav. Tč. Veje vetrík, veje, z ticha poduchuje. Sl. ps.
Šf. I. 41
. Jih věje, starého hřeje; Jak vítr věje, tak slunce hřeje; Kdo seje, ten věje. Prov. Tč. Cítí, odkud vítr věje
. Prov. Kdo neseje, ten nevěje
. Prov. —
co: obilí (čistiti)
. Rk
. Kdo plevy seje, plevy věje. Prov. Tč. Plevy naseješ, plevy navěješ. Slez
. Šd
. —
(co) kam. Větřík věje
na lesy. Us. Vítr věje (shání) písek na hromadu. D.
Vítr věje
v plachty. Us
. Drželi větry, aby nevieli na zemi ani na moře. ZN
. Ach tmavý hrob tě již kryje, na něj prší, též sníh věje. Ps. slez. Šd. —
odkud. Věje větřieček
z knie- žeckých lesóv. Rkk. 60. Vůně z květin vůkol věje. MM
. Vítr věje listí
se stromů
. Us
. Věj, větříčku, z poledne. Anth
. Brt. 71. Věň, ve- třičku, z Dunaje. Sš
. P
. 435.
Od severu věje vítr. Us
. Ze všech vlastí, ze všech krajin země k Olomúcu chorúhvi jich vějú. Rkk. 54. Ze všech čtyř stran světa, odkudž vějí čtyří přední neb hlavní větrové. BR. II. 109. b. Vějieše vietr s poledne. ZN. Větříčku lí- bezný, od polednia věješ. Sl. ps. Šf. I. 90. Vz Vánoce
. —
číra (kam): vějířem na tvář. Us. Pták křídlama věje. Jg. Zelený lupínku
, vítr s tebou (= tebou) věje. Ps
. čes. mor. 56. Vz násl. —
(co) kde: obilí
na humně
. Br
. Duch
v díle věje
. Sš. I
po jejej bielej šíji vlasi zlatostvúcí vějú. Rkk. 40.
Pod Ta- trou zástavy vějú, král náš ide v boje. Sl.
ps. Tč., Koll.
Věješ obilí na humně
vějačkou, worfeln.
Us. Tč.
—
komu kam. Písek mi věje (lítá)
do tváři. D
. —
s čím. Kletby jeho s větrem vanuly (uletěly). L
. Z věží s větrem vějí korouhve. Pl. —
jak dlouho. Po celý den vál vítr. Ml. —
jak. Vítr silně věje. Us.
Jemně jarní větřík věje. Er.
Jemným proudem větřík věje. Us. —
kudy (kdy). Vítr
lesem věje. Koll. Na své pouti světem vál jsem Nazaretem. Sš
. Bs. 43
. Věje
přes střechu sníh
na huru. Us. Tč.
Vítr věje šírým světem den a noc. Dbš. Sl.
pov
. I. 61
. Veje (= věje) vetrík, veje, po tráve ze- lenej. Sl. ps.
—
kdy. Vějou-li
v říjnu se- verní větry, nezdaří se obilí; Nechce-li se- verňák v únoru váti, v dubnu se to musí přece jenom státi. Pran. Tč.