Věčný
Věčný = kdo vždy byl a bude. V. otec, v. syn, v. duch s.; Všecky tři osoby spolu jsú věčny. Št. Kn. š. 14., 15. — V. = který vždy bude. V. hoře, muky, odplata, blaho- slavenství, Št. Kn. š. 10., 17., 35., 40., trest, Mž., plamen, Výb. II. 24 , žid. Cf. List. fil. VIII. 159.—160. — V. = dlouho trvající. V. sláva. 1512. Mus. V. zima, J. Lpř., město (Rím), Šmb., smíšek. Čch. Prosím tvé v. přiezni. Výb. II. 22. Má se sousedy věčné spory. Us. Pdl. Přísahal jí v. lásku. Hrts. Žena v svém úmysle nenie věčná. Ezp. 2370.