Vědomí
Vědomí, n. = vědomosť, vědění, das Wis- sen, Mitwissen, Vorwissen. Bez vědomí a vůle něčí (si něco osvojiti. Kom. ). V. Aby se to s v-mím vší obce dálo. V. Bez mého v. se to stalo, Jel., dalo. Br. Na v. někomu něco (o něčem) dáti (oznámiti). Lom., J. tr., Břez. 163., BO., Arch. IV. 17. Že všechněm vůbec na vědomí dávají listem svým. Skl. I. 308. Jestliže by hormistr propůjčil komu kterú propojičku bez v. těžařův. CJB. 357. V. něčeho nabyti. Us. Dch. Se svolením bratří svých, jakož i s v-mím přednějších země. Ddk. II. 213. Vy jste na vědomí (als Zeuge), že jsem chodil čistě. Us. u Dobruš. Vk. Posluhovačka je tomu na v. (kann es bezeugen). Ib. Vk. Ptali se, zdali glejtové poslaní ode sboru do Čech vyšli s plným jeho v-mím a svolením. Pal. Dj. III. 3. 58. Já raději se ku vašemu vlastnímu v. táhnouti hodlám; Apoštol v. jejich se dovolává. Sš. II. 242. Toto zbožie postúpila bez našeho v. Půh. II. 254. Ptal se, děje li se to s je- jich povolením a v-mím či nic. Čr. To se s volí a v-mím pána gruntu díti má. Nar. o h. a k. Křivduť mi na tom činí, bychť já jeho haněl kterým slovem, ani který mój mým v-mím. Arch. II. 36. Své vlastní pe- četi naším jistým v-mím dobrovolně kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. List z r. 1467. Tč. Žádám Maška, coby jemu skrz Janovu paměť u v. bylo, aby před námi vyznal; Dokud nenie v., kto by vinú povinovat byl, dotud nenie žádná vina; Ta sukna pro- dána býti mají v-mím a z nich p. Mikulá- šovi záplata se státi. NB. Tč. 4., 75., 45. Bez v. rychtářova něco si vzíti; Diel těch peněz bez v. našeho rozšikoval, jak se mu zdálo; Učinil jest to bez vuole a v. poruč- níkuov. NB. Tč. 144., 194., 198. Dle nej- lepšího v. a svědomí. J. tr. S v-mím svých rodičův. Bs. S jeho vůlí a v-mím. Er. Bez v. a vůle soudců. Er. Tato bylina mým vě- domím (= pokud já vím) zde neroste. Byl. — V. = svědomosť, das Bewusstsein, die Besinnung. V. jest jasné rozeznávání sama sebe ode všeho, co jest mimo představu své individualnosti, osobnosti (živá myšlénka své bytnosti). S. N. V. osobné. Sš. II. 88. Duše v něm byla, ale vědomí ne. Šml. Le- žel tam bez v. Us. Dch. V. smyslů pozbyti; v. osláblé. Nz. lk. Už zase nabývá v. Dch. S v-mím (něco činiti = naschvál). V. Dobré svědomí nad všecko jmění, zlé však v. jest hořké trápení. Sych. Dle svého v. a své paměti (pokud kdo čeho vědom a pamětliv jest). J. tr., Rd. K svému v. přišla (zpama- tovala se). Kmp. — V. = vědění, umění, znání, die Erkenntniss, Wissenschaft. V. Více jest při nich svědomí nežli v. Sych. Učinil to v plném v. své převahy, lépe: znaje dobře svou převahu, převahy své vě- dom sobě jsa. Pk.