Vědomosť
Vědomosť, i, f. = znání čeho, vědění (subj. ), die Kenntniss, Erkenntniss, Erfah- rung. O čemž není v-sti; dobrou v. o kni- hách míti. V. K něčí v-sti přijíti; v. místa (čeho). D. Má v té věci v. Bern. V. míti čeho n. o čem; v. něčeho vzíti. J. tr., Nz. Němečtí kverkové, jenž toho jazyka (če- ského) povědomi nejsou, žádné dostatečné v-sti míti moci nebudou. Nar. o h. a k. K v-sti něco vzíti; Někomu v. o něčem dáti; Někomu něco na vědomí dáti. Cf. Vědomí. Dch. Znalosť a v., Wissen und Kennen. Dch. V-sti přírodovědecké; v. přípravná či před- chozí, Vorkenntniss, živnostenské, Gewerbs- kenntnisse. Šp. Pavel sám místnější o životu a příbězích Páně vědomosti od hlavitých apoštolů čerpal; V. vlastní domyslem a vě- továním svojím čerpaná. Sš. L. 3., Sk. 237. (Hý. ). Pro širší toho v. a budoucí paměť; Aby takovými pořádnými počty všichni a všelijací důchodové a obecni užitkové a do- brej řád stále vtěleni a v světlé srozumění k zjevné vědomosti uvedeni byli. Listy z 1. 1547., 1581. (Tč. ). V. o něčem míti. Žer. L. I. 8. Něco u v. přijati, lépe: vzíti. Šb. Vzíti něco na v. Cf. Něco někomu na vě- domí dáti. Vz Vědomí. — V. = vědomí, das Wissen, Mitwissen. Nic, což jiného jest, bez jeho v-sti (vědomí) sobě neosobuj. Kom. — V., obj. = věda, die Wissenschaft. Pro- citla v něm žádosť k naukám a vědomostem vyšším. Pal. — Marek. — V. = zpráva, ná- věští, die Nachricht, Kunde, Auskunft. V. komu o něčem dáti (oznámiti. Vz Vědomí). Vědomý; vědom, a, o = znaný, známý, bekannt, bewusst. Jakž do toho dne vě- domé jest. Br. Vědomé i nevědomé hříchy Bern. V. lež, wissentliche Lüge, hřích. Dch. Věc jest vědoma. Bart. Jest to znamení vě- domé, žeť jsem to pro obecné dobré učinil. GR. Zjevně vědomo jest. V. Vědomo jest, že nižádný neměl by smieti svého blížnieho zabiti jedné z lásky. Hus 1. 157. Dokudž sě toto nestane a nenie vědomo, kto by vinú byl povinovat, dotud nenie žádného vina. NB. Tč. 95. Ješto by to slušně pro- kázati mohli a bylo to zjevně vědomo. Zř. F. I. — komu. To mně vědomé není. Solf. Jeho povahy nejsou nám vědomé. V. Jak jim dobře jest vědomé. Skl. I. 171. — Br., D., Svěd., Rad. zv. Všecko mi tam v-mé. Nár. bibl. V. 249. Svým dobrovolným k smrti sobě v-mé jitím. BR. II. 355. Jest najhlú- pějšiemu rozumnému člověku v-mo, že... Hus II. 346. — odkud. Jest mnoho svato- kupcóv, jak z nynějších obyčejóv v-mo jest. Hus I. 471. — v čem. Jakož vědomo jest v jedení, v dotýkánie i v smilných skut- ciech. Hus I. 63. — proč. Pro lepšie po- znánie tu má býti v-mo, že... Hus I. 73. — o čem. O tom vůbec jest vědomé. Skl. II. 90. O nichž vědomé jest. V. Jakož v-mo jest o královstvie ďáblóv. Hus III. 102. — na koho. Aby na ně vědomo nebylo, co myslí. Mudr. — V. = vědoucí, znající, kun- dig, kennend, wissend, wissentlich, bekannt mit etwas. Rozumný, v. duch. V. Smrť v. (s vědomím spáchaná). Bern. — čeho. Svého kraje oráč vědom. Prov. Tč. Sluha vůle pána svého v-mý. Sš. L. 128. Muž vlastní síly sobě vědomý. Ddk. II. 117. Nejsem toho vědom. D. — Solf., Bern., Svěd. Vz Jistý.