VědomosťVědomosť, i
, f. =
znání čeho, vědění (subj. ), die Kenntniss, Erkenntniss, Erfah- rung.
O čemž není v-sti; dobrou v.
o kni- hách míti. V. K něčí v-sti přijíti; v. místa
(čeho). D. Má
v té věci v. Bern
. V. míti čeho n. o čem; v. něčeho vzíti. J. tr., Nz. Němečtí kverkové, jenž toho jazyka (če- ského) povědomi nejsou, žádné dostatečné v-sti míti moci nebudou. Nar. o h. a k.
K v-sti něco vzíti; Někomu v. o něčem dáti; Někomu něco na vědomí dáti.
Cf. Vědomí. Dch. Znalosť a v., Wissen und Kennen.
Dch. V-sti přírodovědecké; v
. přípravná či před- chozí, Vorkenntniss, živnostenské, Gewerbs- kenntnisse.
Šp. Pavel sám místnější o životu a příbězích Páně vědomosti od hlavitých apoštolů čerpal; V. vlastní domyslem a vě- továním svojím čerpaná
. Sš. L.
3
., Sk. 237. (Hý. ). Pro širší toho v. a budoucí paměť; Aby takovými pořádnými počty všichni a všelijací důchodové a obecni užitkové a do- brej řád stále vtěleni a v světlé srozumění k zjevné vědomosti uvedeni byli
. Listy z 1
. 1547., 1581
. (Tč
. ). V. o něčem míti. Žer
. L
. I. 8
. Něco u v. přijati,
lépe: vzíti. Šb
. Vzíti něco
na v
. Cf. Něco někomu
na vě- domí dáti.
Vz Vědomí
. —
V. =
vědomí, das Wissen, Mitwissen. Nic, což jiného jest, bez jeho v-sti (vědomí) sobě neosobuj. Kom
. —
V., obj.
= věda, die Wissenschaft. Pro- citla v něm žádosť k naukám a vědomostem vyšším
. Pal. — Marek. —
V. = zpráva, ná- věští, die Nachricht, Kunde, Auskunft
. V
. komu o něčem dáti (oznámiti.
Vz Vědomí).
Vědomý; vědom, a, o = znaný, známý, bekannt, bewusst. Jakž do toho dne vě- domé jest. Br. Vědomé i nevědomé hříchy Bern. V. lež, wissentliche Lüge, hřích. Dch. Věc jest vědoma. Bart. Jest to znamení vě- domé, žeť jsem to
pro obecné dobré učinil. GR. Zjevně vědomo jest. V. Vědomo jest, že nižádný neměl by smieti svého blížnieho zabiti jedné z lásky. Hus 1. 157. Dokudž sě toto nestane a nenie vědomo, kto by vinú byl povinovat, dotud nenie žádného vina. NB. Tč. 95. Ješto by to slušně pro- kázati mohli a bylo to zjevně vědomo. Zř. F. I. —
komu. To mně vědomé není. Solf. Jeho povahy nejsou nám vědomé. V. Jak jim dobře jest vědomé. Skl. I. 171. — Br., D., Svěd., Rad
. zv
. Všecko mi tam v-mé. Nár. bibl. V. 249. Svým dobrovolným k smrti sobě v-mé jitím. BR. II. 355. Jest najhlú- pějšiemu rozumnému člověku v-mo, že...
Hus II. 346
. —
odkud. Jest mnoho svato- kupcóv, jak
z nynějších obyčejóv v-mo jest
. Hus I
. 471. —
v čem. Jakož vědomo jest v jedení, v dotýkánie i v smilných skut- ciech. Hus I. 63
. —
proč. Pro lepšie po- znánie tu má býti v-mo, že...
Hus I. 73
. —
o čem. O tom vůbec jest vědomé
. Skl. II
. 90
. O nichž vědomé jest
. V
. Jakož v-mo jest o královstvie ďáblóv.
Hus III.
102.
—
na koho. Aby na ně vědomo nebylo, co myslí. Mudr
. —
V. =
vědoucí, znající, kun- dig, kennend, wissend, wissentlich, bekannt mit etwas. Rozumný, v. duch. V
. Smrť v. (s vědomím spáchaná)
. Bern. —
čeho. Svého kraje oráč vědom
. Prov
. Tč. Sluha vůle pána svého v-mý. Sš. L. 128. Muž vlastní síly sobě vědomý
. Ddk. II. 117
. Nejsem toho vědom. D. — Solf., Bern., Svěd. Vz Jistý.