VelbloudVelbloud (zastr.
velblúd, v obec. mluvě:
vembloud, v Krkonoších
vejrbloud, Kb., ve východních Čechách
vemdlout), camelus, das Kameel. Vz Frč. 382., Schd. II
. 427
., S. N. Dle Šrc. odnáší se slovo v. k řec.
'tkéeac. Vz tam více. V. indijský (mající 2 hrby,
drabař, v. baktrijský, c. bactrianus), arabský (jednohrbý, dromedar, c. dromeda- rius). Jg. V.
MV. nepravá glossa. Pa. Vz S. N. Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára a v-da požíráte. Br. Vymetajíce komára a pohlcujíce velblúda. ZN. Cedí komáry a velbloudy pouští. Běda vám, mistři a zá- konníci a pokrytci, jenž komára vycedíte a velblúda požieráte. Hus III. 109. V-dóv březích s jich telaty
. BO. Jsi hrbatý jako velbloud. Us. Šd. Z komára v-da dělati.
Us. Někomu v-da na nos pověsiti. D. Sluší mu to co v-du uši. Č. —
V. =
hlupec, ein dummer Mensch
, Tölpel;
veliký, nemotorný člověk, ein grosser, ungeschlachter Mensch. Ty velbloude ! Ros. —
V. =
tlustý provaz na kotvě, das Schiffseil
, -tau
, Ankerseil. V. Kotva na v-dě přivázaná. Kom. J
. 466
. Snáze bude projíti velbloudu uchem jehelním, nežli boháči branou nebeskou
. —
U velbloudů v Praze
. Vz Tk. II. 165, 166.. IV. 338.