Veleti
Veleti, velím a veli, 3. pl. velejí (Chč. 616. ), velej, veleje (íc, Troj. ), el, en, ení = kázati, poručiti, radu dáti, wollen, befehlen, gebieten, schaffen, anordnen, heissen, an- weisen. Jg. — abs Chci se tak zachovati, jak velíte. Sych. Já tebe proši a také veli. Tristr. 354. Uče je, kterak mají zpósobní býti, když sě chtie právě, jako on velí, modliti; Bohatec, jenž jest byl živ tak, jako ty velíš, umřel jest. Hus I. 289., III. 117. — co. Což rozum velí. Lom. To nutnosť velí. Us. Dch. Bůh vždy velí dobré, ďábel vždy zlé. Hus I. 89. — (co) komu. Z té, co velela všem ostatním, jsi nyní ta, jíž nikdo neslyší. Shakesp. Tč. Sbor válečný, jemuž velel sám, zaskočil ležení německé; Dvorský župan Skrbimír velel jednomu, Boleslav dru- hému křídlu. Ddk. III. 10., II. 428. Dobře si velel (= přál), dokud měl z čeho. Us. v Hradecku. Kšť. I božie přikázánie i při- rozené i příkladné nám to velí. Hus i. 148. V. vojsku. Us. Kdo ti to velel ? D. — co skrze koho. Ktož vámi hrzie, mnú hrzie, to věz, když v tom jich neposlúcha, co Kristus skrze ně velí. Hus TI. 75. — jak. Ani sě ani jiného slušie dobrovolně zabiti kromě těch, kteréž Bóh veli zabiti vyda- ným zákonem neb zjevením. Hus I. 159. Cizí Antikrist, kterýž co proti hlasu Kri- stovu velí. Hus II. 225. (Tč. ). — kde. Z té všie řeči, jakož i sv. Pavel v dnešní epi- štole velí, vezměme naučenie. Hus I. 6. — kdy. V tažení v tom velel Václav vojsku českomoravskému; V každé výpravě velel značnému oddělení dobře ozbrojených jízd- ných manu, Ddk. III. 27, VI. 81. — aby. Velel, aby se mu psalo. D. Velí-li otec neb mátě dceři, aby muže pojala... Hus II. 31. Ondřej velel synu svému, aby se odloučil od své milované choti. Ddk. V. 123. — S infinit. Trapné zkušenosti předešlého roku na Mor. velely záhy pomýšleti na za- bezpečení Prahy. Ddk. V. 294. Proti velí mi sobě z desk vyložiti, ješto mi vložil za 200 hř. gr. Půh. I. 333. Všecky milovati i nepřátely velí; K takovým velí se ostře míti, jich do domu nepřijímati; Slov užívá i obecných veleje se v Pánu posilniti. BR. II. 25., 81. b., 661. Velí pečlivosti pilnu býti; A tu kněžie nynější berú pochop, že velé sobě od zpovědi penieze dávati; Miesto zde v světě najnižšie, na němž velí se Kri- stus posaditi; Pokoře se (Kristus) velí od sebe naučiti; A velí kříž po sobě nésti; A páni to rušie, velejíce kněžím panovati, súditi... Hus I. 329., II. 341., 363., 422., III. 114.. 219. (Tč. ). Dobré mysli býti velím. Kom. Ne takť velí dávati, aby jiným bylo oblehčenie a vám súžení, ale rovnosť učiňte. Št. Též póvod pohnaného na vysvědčení póhona aneb na otpierání póhona: otkad sě velí pohoniti ?.... Kn. rož. 41. — V., Br., Troj., Rkk., Sych., Háj., Dal.