Velnouti
Velnouti, ul, utí = vniknouti, eindringen. — (čím) kam. Zuby v lodí velnul (zuby ji zachytil). Jel. V. v něco. Let. 57., Troj., D., Ras. Vlk (nemoc) až do dna údu velne. Sal. — kam s kým komu. Aby jim ihned s svými přátely ve hřbet velnul. Arch. I. 22. Ať samému tobě (Bože) jako velnu. Ms. 14. věku. Rozkazy, za kterýmiž měl v. Tur- kům v bok. Pal. Dj. V. 2. 513. — čím k čemu proč. Nevelnujte milostí k světu pro malé a krátké jeho utěšenie. Št. Myslí velnúc k tej libosti. Št. N. 133. Rozumné stvořenie k tomu jest, aby milostí velnulo k Bohu. Št. Srdcem k bohactví v. (při- chýliti se). Výb. I. 1270.