VelnoutiVelnouti, ul, utí =
vniknouti, eindringen. —
(čím) kam. Zuby
v lodí velnul (zuby ji zachytil). Jel. V. v něco. Let. 57., Troj., D., Ras. Vlk (nemoc) až
do dna
údu velne. Sal. —
kam s kým komu. Aby jim ihned s svými přátely ve hřbet velnul. Arch. I. 22. Ať samému tobě (Bože) jako velnu. Ms. 14. věku. Rozkazy, za kterýmiž měl v. Tur- kům v bok. Pal
. Dj. V. 2. 513. —
čím k čemu proč. Nevelnujte milostí k světu
pro malé
a krátké jeho utěšenie. Št. Myslí velnúc k tej libosti. Št. N. 133. Rozumné stvořenie k tomu jest, aby milostí velnulo k Bohu. Št. Srdcem k bohactví v. (při- chýliti se). Výb. I
. 1270.