Ven
Ven, gt. vně, lok. na vněch, subst.; ji- ných pádů se neužívá. Tvarů ven a vně užíváme nyní jako příslovcí. Po všech vněch n. venkách. Br. — Ven, adv. = z něčeho pryč, hinaus, heraus. V. jíti, vzíti, vyvésti, vyskočiti, vyložiti, volati. V. Ven s ním! D. V. s tím (mluv)! Pojď ven. D. Ven dáti, hoditi, jeti, V., hleděti. D. Nohou v. vy- stoupiti. V. Škrkavky v. vyhnati. Byl. Ne- chce se mu s barvou ven. S barvou ven! Us. Dch. Kudy se tu dostanu ven ?; Meče ven! Zieht das Schwert! Us. Dch. Pozři Kačko ven okjenci, jidú-i tam otec, máti?; Černá zem, černá zem, daj ven maměnku mú, nech sa já jim ešče věrně vyžaluju; Milá naňho volala z okna ven. Sš. P. 157., 499., 597. (Tč. ). Řekl Matúšovi: Poď ven, Matuši! A Mikuláš jest řekl konšel: Co ven? počkajte, musíte zaručiti; Poďmy ven, ať nám škody neučiní; A já vida, že jsú sě tam vrazili (= vedrali) někteří, šel jsem za nimi a kázal jsem jim ven. NB. Tč. 96., 251., 279. Křikloun ničemný musel ven. Kmp. Č. 157. Už je, milá, bílý den, jak-že puojdem s hanbou ven? Sl. ps. Šf. I. 60. Pan N. obdržev několik Ran šťastně se do- stal ven špatně m.: šťastně vyvázl (ale dobře, vyvázl-li z uzavřené místnosti). Za- povězeno všecko počínání války ven ze země bez vůle královy. Pal. Dj. V. 1. 197. Zemětřesení dělá se od vání, kteráž pro- trhnou-li se ven, pádové se dělají. Kom. J. 80. Jal se za vrch rváti i svú bradu ven trhati. GR. Požehnaný budeš v. chodě i zase se vracuje; Ven, psi jedovati, jenž jste z mého domu jeskyni lotrovu učinili; (Po- slali jste ovce) ne ven z vlkóv ale mezi vlky; Dal jest (penieze) chlevníkovi, to věz knězi, jenž má hnuoj hřiechuov ven kydati. Hus I. 304., II. 124., 224., 433. (Tč. ). S pou- hou pravdou ven a nejlépe pochodíš; Ven z peleše, již se dní. Sych. Věci z lodí ven vyházeti. Kom. — Pozn. Ven často zby- tečně se klade hlavně u mnohých sloves s předponou vy- složených. Vz předcháze- jící a: Vytáhl ho z vody ven. Us. Že ven z země ujíti musil. Skl. II. 132. Po vyšších věcech ven z povolání svého se nepouštěj. Plác. Ven vyčnívati m.: vyčnívati. Někoho ven vyvésti = dostati ho z domu. Us. Dch. Vyběhl v. ze síně; Dne 25/11. vyšel kníže ven z markrabství. Ddk. II. 404., 461. (Tč. ). Čierna zem, čierna zem, vydaj mi mamku ven, nech sa tej mamičke horko (hořce) po- žalujem. Sl. ps. 127. I vstúpím na lávu a odhradím sobě okno i vyhlédnu ven. NB. Tč. 251. Pokroč z věže v. na skálu. Rkk. 19. Králova milosť vyslala pana Jindřicha v svých potřebách v. z země. Půh. II. 451. Tu že se jim v. proviant vydá; Jednou branou ven vyjeli. Kron. hrad. Když koho v. z země položí. Vš. Jir. 44. I vynide pro- tiv nie ven. Kat. 433. Toho, kterýž ke mně přijde, nevystrčím ven. ZN. Ten aby ven byl z obce vyvržen; Protož německy dobře slove (malomocný) ausseczik t. j. ven vy- sazený z svaté obcě; Běda jim, kteříž jsú podobni psóm a sviniem, že vyvrhúce ven, zasě berú a umyjíce sě, opět v bláto se uva- lují; A pojem ho v. z zástupu vpustil jest prsty své v uši jeho; Ač sě ještě ven na svět z břicha neurodil (člověk); Co jest tu pila, to ven vyšedši pravila; Vyvrhše jej v. z vinice zahubili sú; Již knieže tohoto světa vyvrženo bude ven. Hus I. 251., II. 43., 106., 319., 233., III. 13., 79., 244. (Tč. ). Na Simona Judy hajníci ven z budy. Pran. Tč. Panským jazykem svého neměř: máš-li delší, přikrojí ti ho, maš-li kratší, ven vy- táhnou. Prov. Tč. — V. nevlastně a roz- ličně. Ven říkati (z paměti, auswendig), mluviti, praviti, se naučiti (zastr. german. Jg. ). V. Dostal se ven (na venek) za písaře. Us. Něco ven vydati, vynésti (na jevo). Us. V. uměti (z paměti). D. Ven a ven (doko- nale) to umí. Ros. Jak sa ven ukazuješ, buď taký sám v sebe (= v sobě). Na Slov. Tč. Šlechtic ven a ven. Dch. Ven a ven, durch und durch. Kos. Ol. I. 194., 288., 290. Dal to ven (na veřejnosť). Brt. Neb ti mají nálezy všecky obecnie a práva zemská v. uměti a znáti. Vš. — V. = venku, draussen, ausserhalb, ausser. Ven z světa nic není. Kom. V. ze pře jest. V. Jakož hora Synai ven z země zaslíbené běží. BR. II. 636. a. Pojednou byli z lesa ven. Němc. Pes je ven. Us. ve Slez. Šd. Kour stojí v kole a ko- čena ven (z kola). Slez. Šd. Puška jest v. země na markrabině potřebě. Půh. I. 201. — Ven koncem = naskrze. Na Slov. Vz Venkoncem.