VenVen, gt.
vně, lok. na vněch, subst.; ji- ných pádů se neužívá. Tvarů
ven a
vně užíváme nyní jako příslovcí. Po všech vněch n. venkách. Br
. —
Ven, adv. =
z něčeho pryč, hinaus, heraus. V. jíti, vzíti, vyvésti
, vyskočiti, vyložiti, volati
. V. Ven s ním! D. V. s tím (mluv)! Pojď ven. D
. Ven dáti, hoditi, jeti, V., hleděti. D. Nohou v. vy- stoupiti. V. Škrkavky v. vyhnati. Byl. Ne- chce se mu s barvou ven. S barvou ven! Us. Dch. Kudy se tu dostanu ven ?; Meče ven! Zieht das Schwert! Us. Dch. Pozři Kačko ven okjenci, jidú-i tam otec, máti?; Černá zem, černá zem, daj ven maměnku mú, nech sa já jim ešče věrně vyžaluju; Milá naňho volala z okna ven. Sš
. P. 157., 499
., 597. (Tč. ). Řekl Matúšovi: Poď ven, Matuši! A Mikuláš jest řekl konšel: Co ven? počkajte, musíte zaručiti; Poďmy ven, ať nám škody neučiní; A já vida, že jsú sě tam vrazili (= vedrali) někteří, šel jsem za nimi a kázal jsem jim ven. NB
. Tč
. 96., 251., 279
. Křikloun ničemný musel ven. Kmp. Č
. 157. Už je, milá, bílý den, jak-že puojdem s hanbou ven? Sl. ps. Šf. I. 60. Pan N. obdržev několik Ran šťastně se do- stal ven
špatně m.: šťastně vyvázl (ale
dobře, vyvázl-li z uzavřené místnosti). Za- povězeno všecko počínání války ven ze země bez vůle královy. Pal. Dj. V. 1. 197. Zemětřesení dělá se od vání, kteráž pro- trhnou-li se ven, pádové se dělají. Kom. J. 80. Jal se za vrch rváti i svú bradu ven trhati. GR. Požehnaný budeš v. chodě i zase se vracuje; Ven, psi jedovati, jenž jste z mého domu jeskyni lotrovu učinili; (Po- slali jste ovce) ne ven z vlkóv ale mezi vlky; Dal jest (penieze) chlevníkovi, to věz knězi, jenž má hnuoj hřiechuov ven kydati. Hus I. 304
., II. 124., 224., 433
. (Tč. ). S pou- hou pravdou ven a nejlépe pochodíš; Ven z peleše, již se dní. Sych. Věci z lodí ven vyházeti. Kom. —
Pozn. Ven často zby- tečně se
klade hlavně u mnohých sloves s předponou vy- složených. Vz předcháze- jící a: Vytáhl ho z vody ven
. Us. Že ven z země ujíti musil
. Skl. II. 132. Po vyšších věcech ven z povolání svého se nepouštěj. Plác. Ven vyčnívati m
.: vyčnívati. Někoho ven vyvésti = dostati ho z domu. Us
. Dch
. Vyběhl v
. ze síně; Dne 25/11. vyšel kníže ven z markrabství. Ddk. II. 404., 461. (Tč. ). Čierna zem, čierna zem, vydaj mi mamku ven, nech sa tej mamičke horko (hořce) po- žalujem. Sl. ps
. 127. I vstúpím na lávu a odhradím sobě okno i vyhlédnu ven. NB. Tč. 251. Pokroč z věže v. na skálu. Rkk. 19. Králova milosť vyslala pana Jindřicha v svých potřebách v. z země. Půh. II. 451. Tu že se jim v
. proviant vydá; Jednou branou ven vyjeli. Kron. hrad
. Když koho v
. z země položí. Vš
. Jir
. 44
. I vynide pro- tiv nie ven. Kat. 433. Toho, kterýž ke mně přijde, nevystrčím ven. ZN. Ten aby ven byl z obce vyvržen; Protož německy dobře slove (malomocný) ausseczik t. j. ven vy- sazený z svaté obcě; Běda jim, kteříž jsú podobni psóm a sviniem, že vyvrhúce ven, zasě berú a umyjíce sě, opět v bláto se uva- lují; A pojem ho v. z zástupu vpustil jest prsty své v uši jeho; Ač sě ještě ven na svět z břicha neurodil (člověk); Co jest tu pila, to ven vyšedši pravila; Vyvrhše jej v. z vinice zahubili sú; Již knieže tohoto světa vyvrženo bude ven
. Hus I. 251., II. 43., 106
., 319
., 233
., III
. 13
., 79., 244. (Tč. ). Na Simona Judy hajníci ven z budy. Pran. Tč. Panským jazykem svého neměř: máš-li delší, přikrojí ti ho
, maš-li kratší, ven vy- táhnou. Prov. Tč. —
V. nevlastně a roz- ličně. Ven říkati (
z paměti, auswendig), mluviti, praviti, se naučiti (zastr.
german. Jg. ). V. Dostal se ven
(na venek) za písaře. Us. Něco ven vydati, vynésti
(na jevo). Us. V. uměti (z paměti)
. D. Ven a ven (doko- nale) to umí. Ros. Jak sa ven ukazuješ, buď taký sám v sebe (= v sobě). Na Slov
. Tč
. Šlechtic ven
a ven
. Dch. Ven a ven, durch und durch. Kos
. Ol
. I
. 194
., 288., 290
. Dal to ven (na veřejnosť). Brt
. Neb ti mají nálezy všecky obecnie a práva zemská v. uměti a znáti. Vš. —
V. =
venku, draussen, ausserhalb, ausser. Ven z světa nic není. Kom. V. ze pře jest. V. Jakož hora Synai ven z země zaslíbené běží. BR. II. 636. a. Pojednou byli z lesa ven. Němc. Pes je ven. Us. ve Slez. Šd. Kour stojí v kole a ko- čena ven (z kola)
. Slez. Šd. Puška jest v. země na markrabině potřebě. Půh. I. 201. —
Ven koncem =
naskrze. Na Slov. Vz Venkoncem.