Vrkoč, e, vrkůček
Vrkoč, e, vrkůček, čku, m. = zapletené vlasy zvl. ženské, zapleták, drdol, pletenák, čupryna, der Zopf. V. Pannu vedúc za vrkoč. St. skl. Můj vrkůčku rozmilý, ze zlatých vlasů spletený. Sš. P. 443. A prve bylo zlé znamení, když které v. uřezali. Bls. 124. Neplač, Marjánko, nemáš proč, lepší čepeček než vrkoč; vrkoček musíš zapletat, pod čepec vlásky rozčesať. Čes. mor. ps. 234. Nic se má milá, nic se ne- vrkoć, dostaneš čepeček aji vrkoč. Džl. Nevrkoc, děvečko, nevrkoc, lepší obalenka než vrkoč; lepší obalenka ze slámy nežli vrkoček hedbávný; Můj vrkůčku zelený, po dukátě placený; Můj vrkůček zelený za peníze stříbrný, kdo ho bude rozplétati ? syneček milý; Chycil on ju, chycil za oba vrkočky a vřucil (vřítil) un ju v ten dunaj hlubočky. Sš. P. 441., 442., 477., 777. (Tč. ). Neuřezal vlasóv i s v-či. BN. Na přástkách čert držívá tarmark o vrkoče a o panenství. Rvač. Nebo mnohá dva vrkoče nese a pa- nenství její v stodole n. v lese. Rým. — V. = každé pletení vrkoči podobné. V. če-
sneku, cibule = svazek, pleten, der Bund.
Us. — V čepu, das Schwanzschraubenende.
Čsk. — V. = záhyb, řasa, die Falte. Jg. — V. malinký, vertigo pygmala, měkkýš břicho- nožec. Vz Frč. 251. — V. = tlustý ze šňů- rek černých zkroucený pásek, jejž vdané ženštiny kolem hlavy otáčejí. Na v. dávají si bílý čepec s coky (mřežkami). Na mor. Valaš. Vck. — V. = jídlo. Na kulatém prkénku barevným papírem obloženém leží z těsta upečený věnec; v něm jsou hůlky zastrčeny as čtvrtloketní; na těch je zase menší věnec nastrčen, nad tím zase menší; tak jich bývá až pět vždy menších a menších tak, že pe- čivo má podobu homole cukru. Na povrchu jsou švestky, hrozinky a p. nalepeny. Na- hoře je rozmarýna se strakatými fábory. Takový vrkoč dává v masopustě při slav- nosti přástevnické král královně. V Domažl. Němc. — V., osob. jm.