Vrtlati
Vrtlati, vrtlovati = pochybovati, zwei- feln, schwanken. — abs. Rukopis vrtluje. Sš. Jest člověk nemocen a velé jemu v postní den jiesti mléčné a on vrtlá nevěda, má-li to učiniti, aby neshřešil, čili nemá. Hus III. 108. — v čem. Hřeší-li tak, tehdy viery nemá aneb u vieře vrtlá. Hus II. 49. — proti komu (= mluviti, hádati se). Vrtlali sú proti němu (disputarunt adversus illum). ZN. Ale člověk svědek, kterýžto proti víře svého svědectví vrtlá neb pochybuje, zlého domnění jest a hoden zavržení. CJB. 413. Vrtlavosť, i, f. = vrtkavosť, pohyblivosť, die Beweglichkeit. Sal. — V. = nestálosť, die Unbeständigkeit. Aesop.