Vřava
Vřava (na Slov. vrava), y, f. = vření hlasné, hluk, das Getöse, Geräusch, die Un- ruhe, der Lärm. Mus. — V. = hluk mlu- vících, das Gerede, der Lärm. Mnoho rvavy, málo správy. Plk., Č. M. 80. Strhla se v tá- boře mezi vojíny veliká v. Us. Veliká vřava byla. Dač. 1. 228. Venku v. zněla. Kká. Td. 212. V této vřavě vydával plukovník rozkazy své; Myslilo se, že nová s Italem nastane v. Ddk. Zvenku doznívaly války vřavy. Tč. exc. A byla taková v., by byl kdo jediné počal, hrozná vražda by se byla stala. Pal. Dj. V. 1. 375. Poznáš po řvavě, co je ve hlavě (po řeči). Koll., Č. M. 69.