VycvičitiVycvičiti, 3. pl. -čí, il, en, ení;
vycvi- kati, vycvičovati, vycvikovati =
vzdělati, zdokonaliti, vypěstovali, ausbilden, schulen, abrichten, dressiren, üben
, unterrichten, lehren. Vz Vycvičený. —
co koho: rozum, žáka. Us.
— koho k čemu: k zdvořilosti, Bern., ku chvále boží. Kom.
— čemu. Vy- cvičili je svým šejdům. Har.
— v čem: v rytířských hrách. Zlob. V. se v umění
. Bern.
V umění vycvičený. V. V. se v ře- mesle válečném; V bitvě jsou tak výtečně vycvičeni
, že
... Ddk. II. 431., V. 222. On
v zbrani nebyl nikdy vycvičen. Shakesp. R
. III. (Tč. ). I vycvičen byl Mojžíš ve vší
moudrosti egyptské
. Sš. Sk. 80. (Hý.
).
— kde kdy. Na školách pražských okolo roku 1074. byl vycvičen. Ddk. IV. 120
. — čím: učením-se svůj rozum v.
— se, sich ausbilden. Us.
