Výčitek
Výčitek, tku, m., Č., výčitka, y, f. = vyčítání, vytýkání, der Vorwurf. Vz Vyčí- tání. Dělati někomu v-ku, výčitky. Us. Vý- čitky činiti; Proti v-ku se ohraditi; Pichlavé v-tky, spitzige Vorwürfe; Výčitek odčiniti, den Vorwurf wett machen; Vydati se vý- čitkům; Výčitek mimo sebe pustiti; V-tky minouti, über die Vorwürfe hinweggehen; Ten v. jde na něj, trifft ihn; Nemyslil jsem, že si tam půjdu pro výčitek; Nezůstalo mu to bez výčitek; Pro svatý pokoj přijal jsem ten v.; Bylo to nějakých výčitků! Dch. Vý- čitka svědomí. Šd. Za liché výčitky někoho pokárati. Us. Bedřich zahanben a se všech stran výčitkami zasypán jsa slíbil, že pří- činy žaloby odstraní; Ta v. padá na volící knížata; Aby odvrátil od sebe v-tku věro- lomnosti. Ddk. IV. 62., VI. 33., 79. (Tč. ). V ostré seči metá naň výčitky a důtky. Kká. Td. 151. Aby nedůvodnosť výčitek jemu předvrhaných ukázal. Sš. Sk. 75.