Vyjeviti
Vyjeviti, il, en, ení; vyjevovati = jevným učiniti, rozhlásiti, pověděti, offenbaren, an- zeigen, kund machen, ent-, aufdecken, aus- tragen, ans Licht bringen; se = v známosť přijíti, offenbar o. bekannt werden, heraus kommen; jevným se učiniti, sich offenbaren, sich sehen lassen, sich zeigen, sich erklären; pravdou býti, eintreffen, wahr werden; zbláz- niti se, vernarren, wild o. schiech werden. Jg. — co: tajemství, své srdce, D., radosť, Sych., neznámou krajinu (nalézti), Bern., hory (zjeviti). V. Svou majetnosť, seinen Vermögenstand. J. tr. Ale Zlatovláska ml. čala a čo jak panička do nej dotierala, ne- chcela vonkoncom vyjaviť ničového nič. Dbš. Po v. I. 16. Jer. Makovský to vyjevil. Dač. I. 261. Jestli mluvíš to, co nevíš, bláz- nivosť svoju vyjevíš. Na Mor. Tč. — čeho. Skrytých tajemství svých vyjevovati mi brání (lépe: akkus. ) Gníd. — (se) komu. Zkušenosť nám vyjevuje. Toms. Vyjevil se mi můj sen (stal se pravdou). Us. V-ti ně- komu svou žádosť. Us. Dch. — co na koho. D. Lesť na něho se vyjevila. Dač. I. 206. Bylo to naň vyjeveno. Abr. z G. Jedni na druhé viny vyjevovali. Dač. I. 287., 280. — se. Již se vše vyjevilo. Us. Sen prozrazený prý se nevyjeví. Čch. Bs. 38. Nemůže tak tajná věc býti, aby vyjevena nebyla. Prov. — odkud se. Z toho se vyjevuje, že... Us. Jak nedůvodna byla ta řeč, ukazuje celý jeho život a vyjeví se i z dalšího na- šeho vypravování. Pal. Děj. III. 3. 161. — se kde. Kovy zlaté v Čechách na poli sou- sedovu se vyjevily. Noví neduhové se na lidech vyjevují. Lk. Před Páně zrakem ve- škery země se v celém rozvoji svém vyje- vovaly; Sláva boží ve spasení se objevuje. Sš. Sk. 9., I. 105. (Hý. ). Na hradě pražském v-ny jsou věci od zlata. Dač. I. 261. Kdyby se kovy zlaté neb stříbrné na číchkoli grun- tech vyjevily a okázaly. Nar. o h. a k. — (se) jak (kde kdy). Kovy divným způsobem se vyjevily. Vys. Neb skrze jich mluvení a hřmot jich zbraní snadno by před časem v městě jiným vyjeveni byli. Sl. Uh. I. 108. Bůh slávu jeho (Kristovu) a synovství jeho skrze vzkříšení vyjevil; Vůli pak svou vy- jevil Bůh viděním Petrovi učiněným. Sš. Sk. 161.. 178. Nemyslete na to, že sobě po- koutně můžete povoliti, neboť Bůh to svým časem ráčil vyjeviti. BR. II. 206. — se, komu o čem. V. se o čem, sich über etwas äus- sern, ausdrücken. J. tr. Nemohol starším synom o tom poklade nič vyjaviť. Dbš. Pov. III. 67. — co čím. Nemenší nad tím pote- šení v-vil také císař dvojím psaním. Pal. Děj. V. 2. 336.