VýmluvnosťVýmluvnosť, i, f. =
vyslovování, die Aussprache. V-stí jest obdařen (nabyl opět řeči). Br. —
V. =
umění dobrého, krásného mluvení, krasomluvnosť, eloquentia, die Be- redsamkeit, Wohlredenheit, Redekunst. V. = způsobnosť o každé věci dobře t. záko- nům výmluvnosti přiměřeně mluviti nebo psáti. Blř. V-nosť jest vlastnosť řečníka buď přirozená aneb uměle nabytá, která mocí a důrazem slova dovede posluchače přesvěd- čiti a pohnouti. S. N. Bohyně v-i; K v-sti někoho vycvičiti. V. Muž jasné a opatrné v-i. Troj. V-stí dštil. Kom. V. ohnivá, Br., ušlechtilá, Háj
., plná a dokonalá, Jel
., svo- bodná, krásná,
Háj., kazatelská
. Mus. 1880. 468. Kolikrát se v
. tvá s poctivostí potkala? Jir. Ves
. čt
. 382
. V. jest nebezpečnější zbraň než dýka
. Arbes. Tak v-stí a neumořitelnou klidností mysli nade všecky vynikal; Různé tyto zájmy vnukly s dostatek v-sti přáte- lům Soběslavovým. Ddk. II. 390., IV. 16. V-stí něčí srdce obměkčiti. Ib. II. 466. V
. činí řečníka
. Jel. Rečník k v-sti řeč cvičí
. Kom. Kde celý svět mužů vší v-stí nesveď ničeho, tam ženská zvítězila laskavosť. Sha- kesp. Tč
. Přidajme jim v
. písma svatého. Hus III. 99. Kdo má mnoho v-sti, ten je bez múdrosti; V. obyčejně od pravdy se dálí. Na Mor. Tč. Hlad v-sti učí
. Hkš. V. v nešlechetném člověku jest rovně jako jed v zlatém koflíku. Pr., Rb. V. bez rozšafnosti a upřímnosti nic jinač není než jako oheň v rukou dítěte aneb meč dobytý v ruce člověka nesmyslného. Rb. —
V. =
výpovědi, der Ausspruch
. V-sti Hospodinovy jsou čisté. BR. II. 147
. a