Výron
Výron, u, m. = výplyn, vyronění, die Emanation, der Ausguss, Erguss. Nz. Pod- mínka či hypothese v-nu, die Emanations- hypothese. Nz. Čistý v. jasnosti všemohou- cího Boha. Proch. Děj. bibl. I. 270. Výron srdce, ducha. Mus. 1880. 277. V. citu vla- steneckého, die Emanation eines patrioti- schen Gefühles. Dch. Almužna je v-nem a výtokem lásky křesťanské; Dobří skutkové jsou takměř v-nové a výplynové z božího pokladu; O níž (moudrosti boží) se dí, že jest čirý výtok či v. Hospodinův; Ustavičný z otce v syna plynoucí v. všeliké vědouc- nosti a všemocnosti; Výron a výplyn moci apoštolské; V. bezuzdné fantasie školské. Sš. I. 144., II. 96., J. 12., 87., Sk. 69., 194. (Hý. ). Prasvětla jsou sličné výrony; Jest to v. ducha národa. Sš. Snt. 129. Světů nočních lesklý v. Hlk. Newtonova theorie v-nu či emanační. ZČ. III. 1.