Vyroniti
Vyroniti, il, ěn, ění; vyroňovati = vy- řítiti, vyvrci, dáti upadnouti, pustiti, fallen lassen, aus-, herauswerfen. — co: slzu. Us. Kůň vyronil zuby. L. — co, se odkud. Vyronil duši z chrabrého těla. Krok. V. se z koleje (pol. ). L. Slasť v-la ty prorocké proudy z úst jeho; Bouře ta jen některé bojácné řeči z úst Petrovi v. mchla. Sš. L. 41., 201. — komu. Udeřil ho v oko, že mu hned v-lo (= vyteklo). Na Ostrav. Tč. — co nad čím. On v-nil slzy nad svým otcem. Us. Tč. Kto nad krivdou biednych slzu v-ní, tomu moja pieseň slávu zazvoní. Kuzmany. — se jak. Až krev má se klid- ným tokem vyroní. Msn. Or. 52.