Vyskočiti
Vyskočiti, skoč, skoče (íc), il, ení: vy- skákati, vyskákám a skáči; vyskakovati = skokem vyjíti, aus-, herausspringen; co síla stačí skočiti, aus aller Macht springen; vzhůru skočiti, in die Höhe springen, aufspringen, aufhüpfen; prýštiti se, prameniti, počíti se, entspringen; náhle se objeviti, hervorsprin- gen, sich schnell zeigen. Jg. — abs. Běžel, co mohl v. (rychle). D. Voda vyskakuje. D. Tu vyskočí slunce a tu se schová. Us. Vy- skakují neštovice. D. Vyskočil ako jelen. Mt. S. I. 98. Daj si, šohaj, čižmy kovat, abys mohl vyskakovat. Sš. P. 614. Štyry kozy, piaty cap, kto vyskoči, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Sl. spv. II. 52. Ráno v-lo tepló sluniečko. Dbš. Sl. pov. I. 169. A pryskyřuov mnoho vy- skákalo (na těle). Arch. III. 56. Div, že ne- vyskočí duše. Alx. V. v. 1903. (HP. 46). — odkud: ze zálohy, z města, ze svých mezí, V., z vozu, z okna, Us., z postele; voda vyskakuje ze skály; Z kůže bych vyskočil. D. Raduje sa, dobre z kože nevyskočí. Mt. S. I. 94. Člověk by z kůže vyskočil. Dch., Mt. S. I. 99. Div, že z kůže nevyskočí. Ako ju mladý kráľ zazrel, od radosti dobre z kože nevyskocil. Dbš. Sl. pov. I. 53. V-la to, vraj, Vichorica, zo země; V-čí z něho mládenec na svet súci, pekný, len akoby ho bol ulial. Dbš. Sl. pov. II. 37., III. 15. (Šd. ). V. naň z trní. Er. P. 375. Počkaj, sedláče, šak ti vyskáčé z komory koláče; Počkaj, boháču, šak ti vyskáčú ty dukáty z truhle. Sš. P. 525. V-čil mu z rány, entkam aus der Schussweite. Arch. rkv. Z pošetilej ne- múdrosti múdrosť nevyskočí. Na Slov. Tč. Iskričky z ohňov bystro vyskacujú. Sldk. 391. Vyskočil sám dolů z věže. Dač. I. 271. Vyskočivše z vozů počali bíti Němce. Pal Děj. III. 3. 260. Kamž jim Pán rozkázal, se plavili a z lodí nevyskákali. BR. II. 66. Kůň o dlouhých otěžích rád z koleje vyskakuje. Prov. Šd. Vždy mu z rány vyskočil. Us. Wtr. Z kře na někoho v-ti. Bl. — kudy: oknem. Us. D. Světelko zahasila, oknem vy- skočila; Ďábel kolečkem zatočil, vokýnkem v-čil. Sš. Ps. 106., 153. Dobre moje srdce bôčkom nevyskočí. Sl. ps. 140. Nemajíc čím zaplatiti, musí kravím oknem ven vysko- čiti. Prov. — kam: ze zálohy, z domu na někoho v., na stůl, Ros., na koně, D., na ulici. Ros. Řekové vyskáčí na zemi. Troj. 104. b. V. nad koho (pyšněti). Tkadl. Z hou- ští k někomu rychle vyskočiti. Sá. I vy- skoči Vlaslav protiv Čstmíru. Rkk. 23. Ona zaslechla, ven v-la. Sš. P. 756. — jak kam. Všetečnou otázkou na harc v. Sych. V. po- mocí bidla na zeď. Dostal jsem koníčka polovraného, já jsem si aj v-čil ruče na něho. Čes. mor. ps. 263. — komu odkud. V-lo mi to z huby, D, z ruky; jiskry mu z očí vyskakovaly. Us. — si co nač: hůl na záda si vyskákati. Us. — (na koho) jak. Vesele si vyskakuje. Us. Šd. Vyskoč honem, běž na salaš. Kol. ván. 172. Dúpkom vyskoč, ale sa nepotoč. Mt. S. I. 105. Liška až k zunováňú (k unavení) prehrozno vy- skakovala, potom preč odešla, když sa zu- novala (unavila). Na Slov. Tč. Hore vysko- čila, mezi nich běžala. Sl. ps. Šf. I. 139. Z lesa s palicí na někoho v. Vz Palice. Č. — kde. Oheň vyskočil v stodole. Us. Bielky na očach jej vyskokly ako upečené vajcia. Dbš. Sl. pov. V. 81. Predo (přede) dvermi v-val, štyry groše ukazoval. Sl. ps. 186. Jak já plakat budu? Na jeho hrobě vyskočím sobě. Sš. P. 663. Skála nad břehem v-la. Troj. 464. — si co: nohu (skokem vyvi- nouti). D., Č. — za kým. Vyskočil za ním oknem, aby ho chytil. — komu. Však ti ty tolary (stříbrňáky) brzo vyskáčou. Us. Šd. — proč. Radostí vyskakovati. Us. Hneď ju obklopily ostatnie kamarátky a ujúkajúc v-valy od radosti; Šol zavolať kráľovského synka. Nebožiatko dobre z kože nevysko- čilo od radosti, že mu otec predca už zaz dovolil výnsť na polovačku. Dbš. Sl. pov. I. 307., 273. (Šd. ). Od radosti v-čil. Pk. — kdy. Na sv. Josefa vyskočí beran na vršek a poděkuje hospodáři. Pranost. Tč. Ustaneš, jak v cestě z předku budeš vyskakovať. Na Ostrav. Tč. V-lo slunečko skoro ráno ra- níčko. Sš. P. 24. V-lo sluniečko zavčas ráno, v-lo na stienku, na tŕňovu zahrádku. Sl. spv. IV. 147. — (se) s čím, s kým. Ja jinou nechci než Káču, já se s ní dobře vyskáču. Čes. mor. ps. 202. Já pánu rád bych sloužil a dobrú vuoli okazoval. A ty velmi s neobyčejnými věcmi vyskakuješ (po- čínáš). Arch. V. 345. — se. Ten se dnes vyskákal.